Sněhová královna (1966)

Po animovanej sovietskej rozprávke z 50-tych rokov prichádza prvá hraná rozprávka o snehovej kráľovnej, taktiež v podaní sovietskych tvorcov. A je to viditeľné, lebo je natočená v štýle Mrázika, čo by sovietskej najúspešnejšej rozprávky. Aj Snehová kráľovná má svoje čaro, milé postavy a zaujímavé kostýmy. Zub času sa ale podpísal na tom, že táto rozprávka už je v porovnaní s tými modernými len chabý pokus o kvalitné spracovanie rozprávky. Na oddych ale fajn. 55 %

KRASOTA PRENÁDHERNÁ ... podarená rozprávočka so všetkým, čo k rozprávke patrí.....super zbojníci s podarenou kapitánkou, hovoriaci havran, zázračné predmety, Pán Škriatok, Pani Kalamárová, príjemné "modroočko" v hlavnej postave = dievčatka Gerdy, pekná príroda, semo tamo nejaké to kúzlo, na každom kroku farieb až joj, pár vkusných pesničiek i humor sa nájde ....... a hlavne celkovo PRÍJEMNÝ ZÁŽiTOK.

Moje nezapomenutelne psychicke trauma z veku cca ctyr let.

Sovietske kreslené aj hrané rozprávky mali vždy svoje čaro a v našich končinách mali svojich divákov. Táto sa nijak nevymyká, len si tvorcovia vypomohli animáciou pri niektorých trikoch.

Člověk by si myslel, že sovětský film nemá kulisy vhodné pro andersenovský svět, ale omyl - Tallinn, město předlouhou dobu švédské, jí je. I pan vypravěč jakoby zhmotňoval, krom perfektní ruštiny, běžné představy o Hansi Christianovi. Loupežnická dcerka by se zase z fleku mohla Pippi Punčochatou. Ovšem její máti, ta je pro změnu veskrze ruská. Ve Sněhové královně se tedy mísí skandinávské s ruským, ale organicky, přirozeně a zábavně. Masky a triky sice již v dnešní době působí spíše roztomile zaostale než věrně, ale důležité je, že stále přejí diváckému zážitku. Kombinace animace s hraným filmem umožňuje i obrazy, které by dnes vznikaly v počítači. Pohádka o síle lidského srdce tak sympaticky důvěřuje svému divákovi, že sám dotvoří iluzi pohádkového světa. Dnes už jí prostor nebývá ponecháván a pokud ano, divák to filmu vytkne.(03.11.2014)