Sňatek bez domova (1989)

To bol veľký výkrik Mathildy z nefunkčnej rozpadnutej rodiny, k učiteľovi filozofie Francoisovi. Potrebujem lásku, potrebujem ochranu a chcem to od teba. Výborná Vanessa Paradise, trochu roztopašná, chvíľu dieťa, chvíľu až veľmi dospelá. A dôstojný Bruno Cremer na vážkach medzi láskou a zodpovednosťou. Veľmi citlivo natočené, žiadne oplzlosti, ani chlípne pohľady. Koniec ako inak, s orosenými očami.

Rozporuplný príbeh postaršieho profesora a 17 ročnej študentky, ktorá si vybojuje u profesoríka
milostný vzťah. Tu sa začína plochý dej nepodložený racionálnym psychológom, ktorý je z toho tak
zdezorientovaný, že je ťažko prisúdiť niekomu opodstatnenosť svojho konania. Pripadalo to skôr,
ako zaujať na túto známu tému niečím iným , čo sa akosi nepodarilo. Divadielko o samých psychiatroch, vôbec neoslovilo svojou kompetenciou.

Nabokovova Lolita je příběhem natolik známým a a natolik diskutovaným, že při pohledu na hlavní hrdinku nevzniká žádná pochybnost, že to, co uvidíme, bude jen jednou z variant téhož. A skutečně: ani v závěru si nejsme jistí, zda je skutečně možné (či vůbec přijatelné) považovat její city za autentické.

Nádherná mladinká Vanessa Paradis v příběhu o Lolitce, který však není zpracován tak silně, jak by mohl být. Děj mi rychle uběhl, ale měla jsem pocit, že celý příběh je podáván bez nějakých větších emocí. Působil na mě poněkud chladně. Výkony obou protagonistů výborné. Bohužel nemůžu, tak jako většina zde, říct, že by mě to emočně nějak dostalo. Zase na druhou stranu, nemusí být hned každý milostný příběh tak silný, že nás emočně úplně rozseká a rozcupuje. Na Noce Blanche se mi líbilo právě to, že na mě zapůsobil tak nějak lehce, navzdory tématu.

„Někteří lidé jsou vězni vlastního osudu.“Přestože námět filmu vypadá banálně, byla jsem přesvědčena, že to nebude plytká lovestory studentky a profesora – Vanessa Paradis si totiž vybírá filmy velmi pečlivě a za tento obdržela ve svých 17 letech Césara. A nemýlila jsem se. Onen „banální“ příběh mi totiž slušně zamotal hlavu a ani po druhém zhlédnutí nemám úplně jasno o motivech postavy mladičké Mathilde, která se zamiluje a svede postaršího profesora filozofie. Ale možná ta slovesa mají být v opačném pořadí, kdo ví... Tvůrci se ani v závěru neobtěžují s jasnou odpovědí, a tak otázky přetrvávají. Vanessa Paradis i Bruno Cremer se na plátně chovají natolik přirozeně, že člověk rád přehlédne i občasné scénáristické škobrtnutí a příběh váženého pedagoga a křehké, ale nebezpečné lolitky si s jinými filmy na podobné téma určitě nesplete. (vícezde)