Smutek paní Šnajderové (2008)

Malý, nenápadný, snadno zapomenutelný film. Působil na mne dojmem, jakoby Piro Milkani od roku 1961, kdy absolvoval pražskou FAMU, nic nenatočil a tohle byl jeho debut (což je daleko od pravdy). První česko-albánská koprodukce tedy opravdu zaujme jen tímto faktem, jakkoli Aňa Geislerová hrála výborně i tady (50%).

Zpočátku mě zarazilo, jak film působí amatérsky, což bych od renomovaného, byť albánského režiséra nečekal. Postupně jsem si ale zvykal a ke konci už mě příběh docela zaujal. K velkým mínusům snímku bohužel patří to, jak dialogy strašně šustí papírem, tady nejspíš naprosto selhal český scénárista, jenž asi nikdy neslyšel mluvenou řeč, která neměla ráz novinových titulků skutečně ani v 60. letech. Dalším handicapem jsou křečovitě amatérské výkony většiny herců, tedy zřejmě spíš neherců, nicméně zkušený režisér by snad mohl dostat víc i z neherců, což se mistrovsky dařilo mnohým představitelům české nové vlny právě v 60. letech. Naopak k přednostem lze přičíst úhel pohledu na počátek 60. let u nás z poněkud exotické stránky, a sice albánského studenta tehdejší FAMU. A snad největší předností je obsazení nesmírně sympatického a charismatického N. Xelilaje do hlavní role, jemuž lze jeho nevinně mladistvou naivitu a rozpaky, i přes  milostné eskapády,  dokonale věřit. Film tak svým způsobem rozšiřuje obzory a nutí k zamyšlení, proto mu malinko přidávám a hodnotím ho třemi hvězdičkami.

Filmařům se podařilo vytvořit atmosféru 60. let, děj je zasazen do krásného prostředí, i tak ale film působí spíš jako studentský a některé dialogy jak z besídky. Herecky to táhne především Nik Xhelilaj, který působí přirozeně a je prostě takovej sympaťák, že by mu prošel i sebevětší průser. Nedá se říct, že by byl konec smutný, tehdejší doba prostě byla taková.

Mladý Albánec byl sympaťák, moc jsem si tedy přál pro něj dobrý konec, ale všechno nevyhnutně směřovalo ke konci smutnému, což naznačovala znalost dějin a i samotný název filmu.....jinak ovšem některé dialogy byly toporné až hrůza (hlavně závěrečný rozhovor se Šternberkem ze Šternberka)....na druhou stranu potěšil Töpfer jako soudruh ředitel a Štěpánová jako milá hoteliérka. Geislerová tentokrát nevýrazná a oblečená.

Rebelove na chmelu po albánsku a vůbec ne tak špatně, jak se zdá z místního hodnocení. Politické pozadí je velmi důležité, romantická linka nakonec důležitější. Žánrová roztříštěnost je značná, začínáme letním filmem o studentech na břehu Sázavy, soudružsky pokračujeme v kanceláři ředitele továrny, dáme si tam sauničku s pěticí Rychlých šípek jak v remakutichých jitera pak už přesouváme pozornost na nešťastnou policajtskou paničku. Tentokrát mě ale ani Aňa moc neštvala, Bára Štěpánová vyloženě v milé roli, a Nik Xhelilaj jako velký sympaťák, který by Jana Revaie s klidem strčil do kapsy a Zuzku utáhl na nudli. Léto, Sázava, studenti, Corrado Cattani nadabovaný Kanyzou, pěkné spolužačky, já byl spokojen.