Smrt na Cukrovém ostrově (1961)

"Odešel jsem za hranice ze zásadních důvodů a proto se nikdy nevrátím!"Sympatický lekár Vala čaká pár dní na fiktívnom tropickom ostrove na loď československej námornej plavby, čas v hoteli s permanentnou samba párty v bare si kráti hraním gulečníku a pomocou blížnym. Blížni sú krajania emigrovavší po štyridsiatom ôsmom, starý chorý zarputilý a memoáre spisujúci antikomunista Smolík, jeho dcéra Tomášová, ktorá stihla od emigrácie dospieť a nepochytiť otcove názory, plus jej manžel Holý, žiarlivec, ožran a karbaník. Tí sú v moci miestneho biznismena Štěpánka, ktorý si robí zálusk na mladú, a má pod palcom blackfaceovaného skorumpovaného šéfpolicajta Hrušínskeho a na špinavú prácu je tu fotografovania a všetkého iného schopný Lohniský. Obsadenie veľmi dobré, akurát poslední dvaja sú predabovaní do francúzštiny a nemčiny a bez ich charakteristických hlasov to nie je úplne ono. Príbeh je dobrodružne podaná dobová agitka proti emigrácii, zdôrazňujúca pozitíva bezplatnej zdravotnej starostlivosti v socializme a výhody mierneho podnebného pásma pre rodilých stredoeurópanov. Dobrou atmosférou oplývajúci širokouhlý farebný film, exotické exteriéry aj interiéry poskytli Guinea a Bulharsko, s veľmi dobrou hudbou počas úvodných titulkov a v závere filmu. Pobavilo za štyri masky smrti."Znáte ty chvíle, kdy muž stratí všechnu moc nad ženou?" "V mém věku se to stává často." "A jak to řešíte?" "Obléknu si uniformu."

Menší bizár.1)  Ostrov Port Phillippe, kde se mluví francouzsky, platí rupiemi a 41letý Rudolf Hrušínský (policejní komisař Appawou) je tam za černocha. Hm... tak takový neznám... 2)  Zlotřilí či zatrpklí poúnoroví emigranti tvoří protiklad reprezentantu socialistického Československa, usměvavému, zdvořilému, vzdělanému, elegantnímu a hrdému 35letému Jiřímu Valovi (lodní lékař Trojan)._____ 3)  Zaznamenal jsem i jazzující černochy, přímé letecké spojení se Singapurem a 41letého Václava Lohniského (fotograf Hagen) v roli německého uprchlíka (tvůrci podsouvají výklad, že jde o bývalého fašistu). 4)  Natáčelo se v Bulharsku a maličko taky v hlavním městě Guiney, Konakry.

Už to tady bylo zmíněno, ale i mě film Smrt na Cukrovém ostrově nejvíc připomínal epizodu seriálu Třicet případů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Příběh je docela nudný a celé napětí stojí především na dialozích. Samozřejmě je zde představen majitel plantáže jako ta záporná postava a západní prostředí oplývá zkorumpovanou policií a mnohými prospěcháři. Vůbec je základní dějová linka docela zmatená a nebylo snadné pro mě udržet pozornost. Za zmínku stojí snad právě jen to rádoby exotické prostředí, které ale poskytlo Bulharsko a také účast zahraničních herců, byť asi úplně neznámých. Závěrem dodám, že Rudolfa Hrušínského, který měl představovat černocha, jsem poznal až po delší době a teprve pak mi došlo, že celý ten make-up asi nebyl úplně podařený...

Je jasné , že J. Sequens byl oblíbenec režimu , totiž  že si mohl točit takovéto snímky v té době  na barevný materiál a to i venku ,  to jen potvrzuje. Otázka je , kolik těch atraktivních záběrů bylo z Guiney a kolik z Bulharska. Na choreografii té 1 bitky mezi J. Valou a J . Holým je taky  pěkně vidět , že v 60. letech ještě po žádném MMA a jiných dalších kontaktních bojových sportech,  nebylo ani slechu ani vidu. Jinak s tím R. Hrušínským to opravdu tedy vymňoukli.

V 60 letech, tedy v období nové vlny, vzniklo několik málo dobrodružných snímků odehrávající se někde v orientu, ale tu správnou náladu vždy kazila nutná stranická ideologie, bez které to prostě nikdy nešlo. Režisér Jiří Sequens se režijním umění, hlavně v použití širokoúhlého formátu, a hlavně politicky nesmírně hodil, takže není překvapením, že s takovýmto dobrodružným žánrem v podstatě začal on. Nepřekvapující tak není ani téma celé této dobrodružné etudy a tím jsou českoslovenští emigranti a špionáž. Celé se to odehrává na jednom místě, což je nějaký ponurý hotel s lecjakou sebrankou. Dnes nad tím kroutíme očima, ale ve své době se to bralo hodně vážně. Hlavním cílem takového příběhu je prozření a touha se vrátit do Československa. O nic jiného tu v podstatě nejde. Zahrála si v tom plejáda známých tehdejších herců, z nichž asi nejvíce překvapí František Smolík. Za pozornost, obzvlášť v době současné s platným rasovým kodexem ve filmu, stojí Rudolf Hrušínský, který ve své skromné roli, který v ději spíše vypadá jako postava do počtu, hraje přímo černocha. Scénář je zpracován plně dle stranických stanov, takže co se týče charakterů československých migrantů a některých zahraničních postav v rámci svého poblouznění a něco o kontrarozvědce, žádné překvapení se nekoná. Výjimkou je pouze žena, která je myšlenkově centrem moralizačního dění, což vlivem jejího dějového vývoje je cílené. Svým způsobem se jedná o snímek v pojetí východního stranického bloku, takže plně ideologicky propagandistický ve zneužití ve své době populárních rodokapsových dobrodružných příběhů. Pro zajímavost stojí, že stejnou dějovou šablonu Sequens použil pro dějství pod názvem ´Rukojmí z Bella Vista´ (1979), což je sestřih do podoby filmu dvou dílů ze seriálu ´30 případů majora Zemana´ (1974-79). Proto třeba ten závěrečný útěk se střelbou pronásledovatele je po obsahové stránce totožný. Jen dějově jiný.