Smolný pich aneb Pitomý porno (2021)

Kdybych film hodnotil podle jeho částí, tak první, nejnudnější, by dostala dvě hvězdy. Krom úvodní scény, která tam byla podle mě zbytečná (stačily náznaky, ale film by asi neměl čím šokovat/zaujmout). Druhá byla docela zajímavá, protože se v té směsi rychlých informací dalo najít i několik zajímavostí, narážejících na životní problémy obyčejných lidí. Třetí část byla nejzábavnější a pevně věřím, že jí k tomu dopomohla i doba, ve které se točila (covid), protože se zoufalstvím, které v té době vládlo, se dalo bojovat jedině podobným satirickým stylem humoru. Sečteno a vyděleno, vychází mi hezká trojka a doporučení, abyste si ten film pustili (první část klidně přeskočte, druhé můžete věnovat pozornost, ale nemusíte) a užili si ho.

Radu Jude pro mě počtvrté, a znovu jinak. Baví mě, jak si pokaždé vyhraje s formou - od groteskního  rodinného dramatu, přes historický "skorowestern" a esteticky vytříbené, tragikomické drama o umírání, až po experiment "tři v jednom". Jude své postavy nešetří a jejich rozhodnutí jim neulehčuje. Dívá se na ně s ironickým nadhledem a je malinko škodolibý. Přesto jsem nikdy neměla pocit, že by se nad ně povyšoval. A to je pro mě moc důležité, to bych se pak cítila trapně.

"Čím idiotštější názor, tím je důležitější." Jednou se na filmy z covidu budeme dívat jako na svérázný umělecký styl. Jednou za čas by měl každý divák a každá divačka kopnout západní a americkou produkci do prdele a kouknout se na něco z jiných kinematografií. Už pro ten přehled nebo pro tu radost, kterou mu to může přivést. Kurva drát, tady jsou lidi odhalení až na dřeň. Silně misantropní film ukazující, co jsou lidi za zkurvenou verbež. Naprosto vynikající, až dechberoucí, druhá slovníková část. "Děti - političtí vězni svých rodičů."

Tak toto patří rozhodně k těm nejdivnějším filmům, co jsem kdy viděl. Dalece to ve všem předčiloSaló a 120 dnů sodomy, tohle je mnohem lepší. Film mě zaujal už svou koncepcí. Svou stopáž dělí do tří částí. V první části jsem měl pocit, že autor se vrací hluboko ke kořenům východoevropského filmu, který zatímco na západě se průměrná délka střihu neustále zkracuje, na východě (a speciálně v maďarsku nebo rumunsku) jakoby to neplatlio. Nejlépe to vystihuje kamerové pojetí, kdy kamera nechává hlavní postavu splynout s mizanscénou, občas jí přestane sledovat a zaměří se na něco jiného, všechno prostě sleduje s odstupem, čímž vytváří dojem, že půjde o vážné sociální drama. Každý rozumný střihač by polovinu těch záběru vyházel, protože nikam nepospouvají děj a jenom natahují stopáž, ale je pravda, že v dané lokalitě to není nebobvyklý postup. Druhá část mi připadá, jakoby autor dostal za úkol sestavit film pro mimozemšťany, kteří poprvé přilétají na naší planetu a tento film jim má vysvětlit všechno o nás. Možná mi trochu utekl smysl této části, ale nejspíš má sloužit buď jako oslí můstek mezi první a poslední částí a nebo má světovému obecenstvu vysvětlit sociální a historické souvislosti, na které naráží dialogy v poslední části. Poslední část bych nazval "Mnohem drsnějšíVlastníci". Skládá se totiž pouze z dialogů, které si vyměňují stálé stejné postavy, které jsou na stále stejném místě, jenom se strefují do mnohem palčivějších společenských témat, jako např. sexuální výchova, jak s dětmi mluvit o sexu, rasismus, xenofobie apod. Já jako divák jsem měl ovšem celou debatu za značně absurdní a o to více jsem se možná bavil (je to opravdu stejný vzorec jako u Vlastníků - hádka o nesmyslném tématu, která je pro nezúčastněného pozorovatele královskou zábavou). Celou komičnost ovšem režisér v závěru shodí rozpolceným koncem, neboť nejspíš ani on nevěděl, jak má tenhle bizár ukončit. Ve finále vůbec nevím, co to vlastně bylo. Autor podle mě tímto filmem jistě vstoupil do historie divných filmů, ovšem pro širší kontext nejspíš budu muset nakoukat více jeho děl, neboť mě zajímá, jestli to byla ojedinělá trefa do černého anebo promyšlné umělecké dílo.

Neobvyklé "nastavování zrcadla" (nejen) současné rumunské společnosti. První část (tedy to, co následovalo po úvodním tříminutovém home videu) jsem moc nepobral, druhá už byla o dost zajímavější a třetí téměř skvostná, něco mezi našimi Vlastníky a Učitelkou. Konec (resp. jeho třetí varianta) už byl lehce za hranou, ale chápu jeho smysl. Film nastoluje celkem závažné otázky (na něž dává sotva polovinu odpovědí) a nutí k přemýšlení.