Od konce světa nic dobrého nečekejte (2023)

Tento film som fyzicky pretrpela. Trvalo mi dva týždne, kým som ho rozkúskovaný dokázala dopozerať. Len preto, lebo som si povedala, že musím nájsť hĺbku myšlienky. Podotýkam, že si nájde svojho diváka, ktorý bude mať lepšie porozumenie pre absurdnosť životov účastníkov, podhodnotenej práce pod úroveň človeka, vládnej moci i zahraničných investorov filmovej produkcie. Rozumiem, čomu sa film vysmieval. Nič to nemení na tom, že ma rozčuľovali nekonečné zábery z auta Angely. Iritovali ma videá, ktoré natáčala z nudy alebo aby nezaspala za volantom. A záver, ktorý sa opakuje v rôzne prekrútených variantoch.

Filmy Radu Jude zvyknú byť pomerne trefné, takže keď som narazil na tento film s nadpriemernými hodnoteniami, tak som sa celkom potešil a samozrejme som mal vysoké očakávania. Ako som sa tak na to pozeral, tak som zostal zarazený... Námetovo síce originálne a na zamyslenie, ale vo svojej podstate to bolo pomerne dlhých 160 minút niečoho, čo sa motalo stále dokola v tom istom (ak to bol zámer, tak potom vyšiel na 100%). Napokon ma najviac bavila tá retrospektíva o taxikárke a jej osudoch počas Ceaușescovho režimu. Celkovo to malo potenciál, ale za mňa globálne skôr smutný podpriemer.

Bol som navnadený na komédiu, ale spočiatku to na mňa pôsobilo skôr depresívne všetkými tými tienistými stránkami súčasnej doby (dôsledky bezohľadného kapitalizmu, "debilizujúce" sociálne siete). Časom som v tom ale vycítil podvratný zámer tvorcov a začalo ma to baviť ako celkom trefná spoločenská satira, plná krásnej absurdnosti. Je to zároveň tak trochu autentický dokument o stave súčasného sveta (malým bonusom sú pre mňa nie až tak známe rumunské špecifiká, spolu s neopočúvaným jazykom), aj s reflektovaním významných aktuálnych udalostí, ako sú kovidová pandémia, či vojna na Ukrajine. V centre rozprávania je jedna mimoriadne akčná baba Angela, ktorá sa ani na chvíľu nezastaví, nikdy sa nechce viazať a ktorá popri jej vysokom pracovnom vyťažení (s veľkým množstvom času stráveným za volantom) ešte aktívne zverejňuje príspevky ako jeden vulgárny týpek s menom "Bobita" (len mám obavy, či tá početná skupina jej sledovateľov dokázala rozpoznať ten parodický charakter a či náhodou podstatná jej časť nebrala tie príspevky vážne). Aktuálne dianie je prekladané (farebnými) prestrihmi do doby socializmu (z pohľadu taxikárky Angely), takže divák má možnosť zaujímavého porovnávania vtedajšej a súčasnej doby (isté je napríklad to, že debili za volantom boli vtedy a sú i teraz). Najviac ma bavil záver filmu, v ktorom tá celková absurdita krásne kulminuje (rozhovor s "víťaznou obeťou pracovného úrazu"). Škoda len toho zbytočného umelého naťahovania vo viacerých scénach, najmä pri tých dlhých statických záberoch na súčasnú Angelu za volantom (o čo zaujímavejšie by bolo pre mňa mať možnosť sledovať aj okolie a nie iba ako mihajúce sa rozmazané machule) a obzvlášť pri tej nekonečnej prehliadke krížov popri ceste. Film nezmyselne spomaľujú aj tie trhané, spomalené zábery "farebného socializmu", ktoré osobne vnímam ako veľmi divné, vyslovene nepekné (d)efekty (ja som si dokonca najskôr myslel, že ide o nejaký technický nedostatok, ako je prerušenie internetového pripojenia).

Napodiv ma to bavilo, nie že by som sa smiala, ale dalo sa. Dobrá polhodina aj viac, by sa dala z filmu vystrihnúť a mal by 4*. Divoký kapitalizmus v Rumunsku, je presne taký istý ako aj u nás. Málo ľudí, robia sa nadčasy, firmy šetria a ak príde k úrazu, snažia sa vykrútiť. Obraz dnešného Rumunska sa veľmi nelíšil od obrazu Slovenska. Aj tu vládne zahraničný kapitál a tak ako Angela - Bobita, ľudia majú často dve práce, aby vyžili.

Od Radu Judeho už nic celistvého nečekejte. Přitom ten film celistvý i s řadou kreativních formálních nápadů mohl být a dvě hodiny i přes drobná vybočení z hlavního konceptu tak vypadal, jenže místo toho, aby Jude ho pořádně ukončil, přijde jakýsi 40ti-minutový bonus navíc v jiném stylu. Popravdě dost jsem měl co dělat už první půlhodinu, abych se dostal do neotřelého Judeho stylu a také první dvě hodiny byly natolik už naplněné osobitým zážitkem ze všech stran, že snaha o dodání sehraného šotu před kamerou na ulici navíc se u mě v poslední třetině minula účinkem. Ústřední nápad v rámci hlavní části filmu se mi ale líbil: V pohnuté společenské době jezdí velkým městem mladá žena influencerka, která natáčí a vysílá na sociální sítě nejrůznější videa. Něco z toho (vysílání z WC toalet) jsou čiré úlety parodující spřízněný internetový obsah, vedle toho ale realizuje i serióznější rozhovory, např. s rodinou jiné ženy taxikářky, která prožila mládí v době socialismu. Přičemž postupně se ve vizuálně dokonalých retro sekvencích odehrává i její příběh z minulosti a my vedle hlavní aktuální reflexe sledujeme rovněž nepřímou konfrontaci dvou aktivních žen jezdících autem ve dvou různých společenských érách. Ne vždycky mi sedl přítomný humor, ale postupně jsem tento neotřelýmockumentárnífilm začal sledovat s plným zájmem a nemohl si časem stěžovat na nedostatek atraktivity či zajímavých podnětů. Bavila mě i vizuálně opět odlišná a opět nápaditě pojatá sekvence s bohatě obsazeným videohovorem nebo také jakýsi samostatný film ve filmu s přehlídkou různých hrobů podél cest a polí, což na mě skrze koncepci sérii statických záběrů na vybrané téma působilo jako parodie na poetické dokumenty Jamese Benninga (jenom místo nějakých těch 13 jezer se koná... řekněme 55 hrobů) a vzhledem ke kombinaci památek mrtvých a často bizarního okolí přináší tato část i skrytou černohumornou satiru. Už jsem se domníval, že udělím silné 4 hvězdičky, ač naTaxi TeheránaniOUCU: (NE)SKUTOčNí PRíBECHve svém specifickém žánru pro mě tenhle počin neměl (mj. četné scény jízdy hlavní postavy v autě jsou tu občas repetitivně zdlouhavé a ty extrémní zpomalovačky vybraných retro záběrů mě také štvaly), ale zmíněná bonusová část "B" mi celkové dojmy posledních 40 minut spíše rozmělnila a snížila, než cokoliv jiného.[70%]