Skokan (2017)

Je to hrozně nudný film. Navíc mi přišlo, že to byly dva filmy sešité dohromady. První polovina je o chudém romovi, který stopuje do Cannes a druhá polovina je o tom, jak se stejný rom pokouší najít bývalou milenku. Samy o sobě ty příběhy fungují dobře, ten první by se dal roztáhnout na hodinu a půl, kdyby byl napsaný podobně jako loňský film "Grand Prix", takhle je ale film rozdělený v podstatě jen na dva akty, které na sebe skoro nijak nenavazují. Postavy nebyly moc zajímavé, ale herecké výkony se mi moc líbily. Film byl slušně natočený, ale ničím výrazný taky nebyl. Hudba ve filmu nebyla, což se podle mě hodilo, ale je tam pár diegetických písniček, které nebyly špatné.4/10

Zkraje slibně rozjetá letní výprava za "cikánským" štěstím do filmovým pozlátkem nafintěný festival na francouzské riviéře se zhruba po hodině promění v nejisté cupitání na místě. Václavovi náhle dochází dech a nedokáže si se svým antihrdinou poradit. Divák se začíná ztrácet v čase i prostoru a nedokáže pochopit dějové skoky ani pohnutky aktéra prchat z místa na místo, nalézat a nenadále znovu objevovat starší kumpány i svoji životní lásku. Tyhle neobratné skoky vyvolávají pocit, že jsme některé části filmu prospali nebo nám byly zcizeny vynecháním filmového pásu v promítací kabině.

Skokan stojí na zvláštním příběhu muže, který se po propuštění z vězení rozhodne, že už se tam nechce vrátit. To je jistě chvályhodné a příběh by tím mohl vlastně skončit, kdyby si hlavní hrdina našel práci, ženu a měl s ní 6 dětí. Ovšem on se místo toho rozhodne, že bude hercem. A začít musí kde jinde než v místě filmového festivalu v Cannes. Touha sama o sobě by byla úsměvná, vzhledem k jeho prostoduchosti, kdyby navíc neměl ani ponětí, kde se toto město nachází a jak se tam dostat. Má ale štěstí a jede stopem. Talentovaných romských herců není mnoho a i díky kameře snímek silně připomíná více dokument než hraný film. Střih bliká jako světla na Matějské při nočním provozu. Julius jede v autě/střih a najednou zpívá na náměstí. Hraním si vydělal na oblek? Asi to tak je. Francouzi jsou zřejmě k pouličním umělcům shovívaví. Pak se projevuje mužův charakter. Když pochopí, že sám není schopen v cizí zemi a bez znalosti byť jen základních slůvek anglicky či francouzsky (tím efekt naivity stoupl na maximum) cokoli učinit, prosí kněze o zázrak. A pozor máme tu další střih a najednou sedí s někým v hotelu. Kde se ten člověk vzal a co dělá v hotelu tak najednou se nedozvíme. Ovšem jako zázrakem se oba z Cannes ocitají v Římě. Není ani jasné, kde vzali 5 000 euro. Samotné vyprávění příběhu je opravdu děsné. Společně s nulovými hereckými výkony a odříkávanými dialogy se dojem z filmu opravdu nezvyšuje. Dvě hvězdy tak snímek dostává čistě za originální příběh, neboť vzít českého Roma s touhou být hercem a přemístit ho přímo do francouzské Mekky filmu opravdu neuvidíme často.

Problém není jinde než ve scénáři. A pak taky v nehercích, kteří na to prostě nemají. Naproti tomu Julius Oračko je vynikající a tupýho cikána hraje skvěle. Jenomže když největší další herec je Zdeněk Godla, zapomeňte na Českého lva. Film nemá co nabídnout, snad jen jako doku road movie po západní a jižní Evropě stopem by mohl posloužit.

Osobně bych to asi do žánru komedie nezařadil, spíš je to takové odlehčené drama. Tedy drama jako žánr, nikoliv jako něco akčně dramatického.  Příběh má v sobě sice spoustu dobrodružných momentů, přesto však neoplývá příliš velkým napětím. Vnímám ho spíš jako snahu zobrazit romskou mentalitu, která staví na snech a na prožitku dne a příliš se asi nestará o to, co bude a jak se toho dobrat, spoléhá na štěstí a na náhodu - někdy to vyjde a někdy ne. A taky na romskou sounáležitost, dokonce v mezinárodním měřítku, kdy si jsou schopni vzájemně pomoci, ale když to jde, tak na tom chtějí i vydělat. Od podobného filmu asi nelze očekávat, že bude zpracován podle hodnotových měřítek většinové populace nebo je dokonce mravokárně prosazovat - jde zkrátka o dva různé světy, které se nějakým způsobem protínají, ale nikdy spolu nesplynou.  A o tom to celé možná i je - zkusit pochopit, nikoliv chtít něco řešit nebo měnit, případně se alespoň pohoršovat.