Síť na bludičku (1983)

Ani se nedivím, že jim lezla na nervy ta písnička o Bludičce El. Ty vole tuhle sračku poslouchat každý den a ještě na to tancovat s kdejakým oslizlým borcem, tak by mě asi taky jeblo být těma ženskýma. Ne kurva to nebyly – to jsou tanečnice a Veškrnka mezi nimi. Už zase pátrala po vrahovi a už zase byla „ na ránu“. Ze začátku mě tento krimi příběh moc nebavil, ale jak se na scéně objevil Husák s tím svým až úchyláckým pohledem neustále opakující jen křič Muriel, zlepšila se v posledních minutách nejen atmosféra ale i kvalita celého filmu. Původně jsem chtěl dát podprůměrné ohodnocení, ale za něj nakonec tu třetí hvězdu přidám.

Československý televizní kriminální film natočený podle povídky W. Irishe, jenž se odehrává převážně ve velkoměstské tančírně. Jedna z tanečnic (E. Steimarová) byla ve svém bytě zavražděna a její kolegyně Sandy (D. Veškrnová) se spolu s policií snaží odhalit totožnost vraha. Prostor pro vyšetřování nebo případné spekulace o původci zločinu nebyl téměř žádný, neboť onen vrah si zašel jako by nic do tanečního podniku a rovnou vyzval k tanci Sandy, která ho podle neklamných znaků zjištěných policií ihned poznala. Nastala velmi dramatická část filmu, kdy psychicky nevyrovnaný vrah, mstící se ženám kvůli nějaké křivdě z minulosti, přes kterou se nedokázal přenést, zamkne Sandy ve svém bytě a dle svého bizarního rituálu s ní tančí na píseň nesoucí jméno tohoto filmu. Díky varující zprávě, kterou Sandy zanechala v tančírně, a výstřelům zraněného strážníka, který se vrahovi a Sandy připletl do cesty, je úkryt pachatel nalezen a útočník zneškodněn. Ve vedlejších rolích se objevila B. Bohdanová jako obstarožní tanečnice Hendersonová neustále popíjející nespecifikovaný alkohol, M. Kopecký jako majitel tanečního podniku starající se pouze o své zisky a dobrou pověst či F. Husák v roli onoho bizarního nepřítele a odhodlaného hubitele mladých tanečnic. V roli vyšetřujícího kriminalisty se objevil J. Kodet, avšak příliš hereckého prostoru mu scénář nenabídl. Mezi muzikanty hrajícími nasládlé a pomalé songy vybízející opuštěné a neatraktivní muže k tanci s půvabnými tanečnicemi se ukázal známý skladatel L. Štaidl nebo známý saxofonista F. Slováček. Netradičně pojatou kriminálku J. Dudka, u níž je nejistota v označení pravého pachatele a klasické vyšetřování podezřelých aspoň z části nahrazena dramatem v závěru, hodnotím právě z těchto důvodů průměrně.

Podobné inscenace byly nezajímavé už v době vzniku.1) Dnes ještě více vyniká pouťovost dekorací, divadelní přehrávání (zejména 30leté Dáši Veškrnové), které stejně nudnému textu předlohy nijak nepomohlo, dobové normalizované socialistické odívání implementující předpoklad, že v Americe se stejně nic lepšího nenosí. Bar zcela bez atmosféry, zato však s hroznou hudební produkcí 38letého Ladislava Štaidla pak podtrhuje zoufalou bezradnost realizačního týmu.

2) Jako dítě jsem inscenaci neviděl (ani nemohl) a tak na mě hláškaJen křič, Muriel, na rozdíl od některých komentátorů, nijak nepůsobí.

3) Výstižný koment: eRKo**.

"Jen křič Muriel..." Tahle studiová detektivka má v závěrečných 15 minutách poměrně vypjatou atmosféru. Na socialistickou detektivku fakt docela dobré. Jen tedy ten úplný konec, kdy se těžce zraněný policista najednou dokáže zvednout (odplazit) a svou střelbou zachrání "holku na zabití" (Dagmar Veškrnovou), která už jinak měla fakt namále, mi přišel poněkud vykonstruovaný. Ale napětí to mělo vážně solidní.

Když jsem zjistil, že se jedná o detektivku, kde se Veškrnová (tanečnice Sandy) bude plést do policejního vyšetřování, měl jsem za to, že to bude kvalitativně stejná hrůza (tj. odpad) jako Hříchy pro diváky detektivek. Nicméně po poněkud pomalém úvodu se začalo pozvolna stupňovat napětí a když si Sandy proti své vůli vyjde s vrahem, který nasadí usměvavý výraz srovnatelný jedině se starým Brůnou ze Studny majora Zemana a při tom jí řiká "Jen křič, Muriel!", jedná se opravdu o velice pěkné finále.