Šinobi (2005)

Na tento snímek se nelze vůbec zlobit. Příběh o nevyhnutelném osudu dvou ninja klanů je opravdu jednoduchý, ale přesto hodně dost silný. Má to parádní vizuální stránku díky dost pěkným lokacím,Taró Iwaširose postaral o perfektní hudební podkres a skladba 世界の果てで  je opravdu dobrá. Fantasy není zrovna mým oblíbeným žánrem, ale pokud je použitý v těchto podobných snímcích, tak se jedná o super podívanou. Občas bych vynechal to hopsání po lese, protože to ještě není na správné úrovni, ale není to nic zlého. Co se týče akce a choreografie, tak ta je prostě suprová. No a herecké obsazení je také dobrým výběrem. TvářičkaJukie Nakamamě opět po Sadako uchvátila aDžó Odagirisi také nevedl vůbec špatně. Hromada postav s několika různými schopnostmi je také obrovským plusem. Finále je díky hudbě a dějovému vyvrcholení opravdu parádní. Mé hodnocení:8/10

Už dlouho předlouho jsem tenhle film chtěl vidět. Taky jsem si v poslední době velice oblíbil Taka Sakagučiho, a tak jsem si řekl, že je čas pustit si další biják, v kterým se objevil. Ale to zklamání, to hořký zklamání. Spousta trapnýho digitálního bordelu, poooomalý tempo, rozplizlá atmosféra, tuny melodramatickýho velekýče, postavy, na kterých člověku nezáleží... no a ta poslední půlhodina, to bylo nekončící peklo na zemi.

Animačně povedené triky, dobrá myšlenka, poměrně čitelný scénář, výborní maskéři, klasická romantická zápletka. Kolem a kolem, tato směs není ani sladkým dezertem, ani pikantním chodem, ale ani kyselo. Co s takovou kompozicí? Pokud přidáme některé výborné herecké výkony, které potápějí výkony jejich kolegů, nezachrání to ani kamera... A při zmínce o Hatori Hanzovi, se mi navíc okamžitě vybavil snímek Kill Bill... Svědomí mi nedovolí být nespravedlivou, zbytečně přísnou, nebo přespříliš pozitivní... Zkrátka, zlatá střední cesta... Známka Dobrá... 60% , a tedy 3 hvězdy.

Japonci, klamou tělem, mršky, ale jako chápu, oni mají přeci úplně jinou mentalitu a hodnoty. Tváří se to jako příběh Ho a Ji, je to však příběh Ho a Ji? Uvažme. Zaposlouchávám se do tónů lásky. Slyšte ten šepot přicházející od řeky, rušený jen šumem lesa a zpěvem ptáků. - Ach Gennosuke Gennosuke, proč jsi jen Gennosuke, proč jsi synem Oněch? - Ach Oboro Oboro, proč naše láska není než sen, sen, z kterého jsme nuceni se probrat? To život nenabízí nic než válku? Strach a umírání? - Nám žel nikoliv, pro vrchnost jsme jen extrémně výkonné, a tím nebezpečné, zbraně. Vlastně nejsme ani lidé, nýbrž věci, hračky v rukou mocných, pěšáci na šachovnici. - Postavme se spolu té kruté sudbě, nesmiřujme se s tím. Bojujme. Pro život a za život, pro svobodu a za svobodu a pro lásku a za lásku. - (Oboro mlčí) - Pro život a za život, pro svobodu a za svobodu a pro a za lásku lásku! - (Oboro stále mlčí) - (Pak už mlčí i Gennosuke). On mlčí, ona mlčí. Mluví a rozdává Osud! Povinnost, toť váš šat! Věrnost nadevše! 75%

Romeo, Julie a šogunát. Vizuálně snaživá japonská variace na Wuxia kousky, která ale trochu nemá hlavu, patu, rozumnou pointu, prapodivné motivace charakterů (všechny jsou tak ploché, že je to jak diorama z ABC). Po pravdě jsem od toho moc nečekal, bohužel jedinou trochu poutavou částí byly samotné souboje, což mi přijde prostě málo. Chybí mi tam ta výplňová poetika a estetika scén, kterou mám tak rád v asijských historicko-akčních snímcích. Ač jeto největší klišé, díky tomu se na to dobře kouká, a to zde prostě chybí. Více jak 3 hvězdičky ze mě Shinobi nevymámí ani dvacetimetrovým řetězem z rukávu...