Sibir, Monamur (2011)

Hodnotné sociální drama s hlavní myšlenkou pudu sebezáchovy - když pro nic jiného, tak minimálně kvůli oblasti zvané Sibiř (záběry s téměř pohlednicovou krásou). Ačkoliv cítím, že v dnešní době je podívat se na ruský film až jakousi provokací (hm), cítím to tak, že Američan jednoduše nemá vnitřní výbavu na to, aby takovým způsobem natočil  film "o svých" (pardon). Tři dějové linie, tři příběhy, s diametrálně odlišnou vírou, odlišným způsobem života, ale společnou bídou, které se v závěru propojí.Potulné zlodějské bandy a svorky divokých psů,  prostitutky, nenávist k čečenským muslimům, sexuální násilí, nevěrné manželky a zdrcující chudoba. (To vše zobrazeno v beznadějném tónu bez melodramatičnosti.) Ale i pevná víra v Boha a bezmezná láska k dítěti (starý muž a jeho malý vnuk Ljoška žijící ve vesničce Monamur). Dojemné (bez patosu) a myšlenkově hutné ruské drama s vynikajícím soundtrackem i kamerou.

Stav Ruskej spoločnosti po 80-tich rokoch komunistickej diktatúry, rozkrádania Jelcinovej verchusky a úplného morálneho úpadku spoločnosti. Ako tá svorka zdivocelych psov. Kam sa podela tá Ruska duša Tolstého ?
Je to typ ruského filmu ktorý mám asi najradšej, drsný a realistický. Skvelí Zajcenko a Kozák. Za 5*

Film o cestě a o zvěři naznačuje, že nelze putovat, aniž by chodci nezkřížilo cestu cosi divokého, a že když jej něco takového ohrozí a málem připraví o život, zůstávají ještě jiné stezky volné. Rossova sibiřská kletba ovšem jen eviduje odcizené, podebrané formy zla, bezživotná, mělká trápení a žádný ze sebeprudších úderů nenapovídá, že lze přede vším rázem uskočit - ponořit se anebo vzlétnout. Cesty zde nikam nevedou a divoká zvířata a lidské bestie se zdají řvát jednohlasně. Bylo-li však posláním tohoto velkorysého filmu žalovat, pak by snad ani nemělo být beztrestné se na tento film dívat…

Hľadal som nejaký vhodný rodinný film a našiel som Sibir Monamur. Príbeh o starcovi, chlapcovi a vlkoch sa mi zdal byť ten pravý. Nie je to zlý film, ale rovnako ako film Divočina s R. Winterspoonovou to v žiadnom prípade nie je film , ktorý môžte sledovať s deťmi. Po tomto filme začínam uvažovať, že by bolo fajn na csfd uvádzať i vekovú prístupnosť. Samotný film stojí za pozretie, je podstatne drsnejší než som čakal a namiesto láskyplného príbehu z ruskej tajgy je tu drsná sonda do života ľudí, vrátane všadeprítomnej vodky, bez ktorej to v Rusku nejde. 80%.

Nevím, jestli byl úplně dobrý nápad koukat na tenhle film v době, kdy venkovní teploměr ukazuje hodnoty pod nulou. V úvodní části jsem měl na sobě teplé ponožky, v prostřední přehozenou deku přes nohy a na konci jsem v ní byl zabalený už celý. Tenhle ruský biják se vryje svojí syrovostí pod kůži. Pohled do krajin, kde zdivočelí, vyhladovělí psi, nenechaví zlodějíčci, nadržení vojenští důstojníci, znásilňované, emocionálně vyždímané prostitutky a zrezlé kalašnikovy dávají dobrou noc. V tomhle všem a obklopen nádhernou sibiřskou přírodou žije malý sedmiletý Ljoša… Nebýt několika drobných nelogičností v chování postav, neváhal bych s plným počtem hvězd.