Severní polární záře (2005)

Tyhle obyčejné neobyčejné dramata mám prostě rád. Krásné zimní prostředí, výborný Donald Sutherland (doufám, že na tom ve stáří nebudu stejně jako on, docela mě to děsilo) a Joshe Jacksona jsem nikde moc neviděl, kromě Dawsonovo světa, odkud ho zná asi většina lidí. Škoda jen, že jsme se nedočkali té polární záře.

Severní polární záře je neobvyklý jev, který se nevidí každý den ani tam, kde by se vidět měl. Proto jsem si myslel, že i tenhle film bude svým způsobem neobvyklý, jenže jsem se mýlil. Film je o životě, o jeho problémech, ale režisér to předal tak průměrnou formou, že jsem u toho šíleným způsobem umíral.

Vcelku příjemné překvapení. Nenápadný, komorní, volně plynoucí snímek se zajímavým hereckým obsazením. Po dloouhé době jsem měl možnost vidět v akci vrchní sestru Mildred z Formanova Přeletu nad ...... Louise Fletcher, zajímavou roli si zde obdivuhodným způsobem vystřihl Donald Sutherland, další do party je vcelku uvěřitelný a nepřehrávající Joshua Jackson coby Duncan, vzpamatovávající se ze smrti svého otce, hledající si to své místo v životě, resp. hledající samotný důvod proč dál žít a nacházející ho mj. v péči o svého dědečka. Jako třešínka na dortu potom ( pro mě osobně ) Juliette Lewis, které to i v 33 letech zatraceně sluší a ještě návdavkem k tomu, má VELMI slušnej filmovej vkus. Přinést mi DVD-čko Bullitův případ se Stevenem McQueenem, rozhodně bych ji k sobě domů pustil. OK přiznávám, pustil bych ji i bez toho DVD :o) Nejdůležitější u takovýchto typů snímků vždy je, zda-li se tvůrcům ( hercům ) podaří být dostatečně přirozenými, aby jim to divák uvěřil. Toho se zde ( až na pár vyjímek ) podařilo dosáhnout. Žádné útočení na divákovi city, " pouze " citlivě převyprávěný příběh. Ten samotný " srdceryvný " závěr si tvůrci jistě mohli odpustit ( škoda toho ) , nicméně celkový dosavadní dojem ze snímku se jim (v mém případě) zkazit naštěstí nepodařilo, takže výsledkem je velmi solidních 75%

Tuctová nuda, která nepřinesla vůbec nic nového (což by až tak nevadilo), ale ani na okamžik nezabavila, nenaštvala, nerozplakala, nic. Název se táhne celým filmem a tím se i potácí herci. Osazenstvo určitě potěšilo, zejména Juliette Lewis, která zmizela z očí a je jí věčná škoda. Ale to je na film málo, herci by měli být jen třešničkou na dortu, ne?

Příběh o stárnutí, o hledání sebe sama či schovávání se před sebou samým a o střetu dvou lidských světů.
Celý příběh je velice všední bez velkých činů a tragédií. Tak všední, že se mohl stát vám, někomu blízkému, nebo třeba jednou vašim vnukům. A právě díky téhle prostotě ukazuje tolik pravdy a člověku který chce vidět nastavuje zrcadlo.