Seulpeumboda deo seulpeun iyagi (2009)

Kde vlastně končí láska a začíná sobectví? A kde vlastně končí sobectví a zbývá jen láska? A co na to zdravý rozum když nejsme zdraví? Kdo hledá odpovědi na tyto otázky, tak je ve filmu asi nenajde a jen to obrečí. Nicméně způsob, jak tento postupně stavěný příběh pomalu a různou optikou předkládá víc a víc obdobných otázek k zamyšlení, je opravdu skvělý a dojem z filmu ještě dlouho doznívá i díky hudbě nebo hercům. Nelíbí se mi srovnávání s jinými kultovními plačtivými příběhy JK produkce. Tenhle film je prostě jiný - v podstatě docela civilní a přitom moc a moc dobrý i když moc a moc smutný.

"KDYŽ POTŘEBUJEŠ SLOVA, PAK CO JE LÁSKA?"Jsou to ale šibalové ti Korejci, víc jak půlku filmu jsem se chystal jak jim to tu natřu za nevýraznou, věčně posmutnělou hlavní hrdinku a další drobné nedostatky, aby mě pak v druhé půlce svým rozuzlením a jeho podáním nakopali prdel a já uznal, že jinak se vlastně ani chovat nemohla a tak nezbývá než se jim omluvit....bjané, bjané. A i když jsem už viděl lepší a procítěnější korejská romantická dramata, tak i toto je pěkné :-)

Začiatkom filmu som sa pýtal prečo zas tí kórejci musia použiť ako zápletku nejakú smrteľnú chorobu hlavného hrdinu, ale ku koncu filmu som si nemohol pomôcť a slzy som mal opäť na krajíčku. Tak nádherný romantický príbeh dokážu natočiť iba oni, nikto iný. Nemám naozaj čo vytknúť. Bolo to nádherné, smutné, romantické, perfektne vymyslené a natočené. Dokonalé...

Nie je toľko tajomstiev predsa len príliš zbytočných? Namiesto tej celej trýzne v dušiach všetkých postáv by mohli byť aspoň krásne momenty. Je krásne sa obetovať pre milovanú osobu, len toto mi prišlo až absurdné a hlavne takýto druh obety aj tak nepomohlo nikomu - aj keď nikto zase nevedel kto pre koho vlastne čo znamená. Takže z tohto pohľadu mi to prišlo úplne prehnané. Ale napriek tomu to určite malo čosi do seba, aj keď miestami ma to nudilo a ubíjalo, ale množstvo krásnych symbolov a dialógov tomu dodalo tú potrebnú zmyselnosť. No ale z celkového pohľadu je to pre mňa bohužiaľ len priemer.

Ke Korejským dramatům už většinou usedám s tím, že jeden z hlavní dvojice možná bude mít rakovinu a v závěru zemře. Zvláštní ale, že kolem stejného hlavního motivu dokáží v této zemi vždy vystavět originální a úžasný příběh. I v tomto případě jsem se moc pěkně bavil, oblíbil si hlavní hrdiny a přál jim šťastný konec. To se bohužel nestalo, ale ze závěru jsem rozhodně zklamán nebyl. Něco takového jsem totiž opravdu nečekal.