Sedm vězněných (2021)

Příběh mladých lidí, žijících v chudých poměrech brazilského venkova, kteří odcházejí do města s vidinou nových příležitostí, vydělaných peněz a nového - lepšího života. Dostávají se však do spárů bezohledných a nemilosrdných obchodníků s lidmi a novodobých otrokářů. Zajímavý brazilský počin, nabízející mnoho morálních dilemat a témat k zamyšlení. Škoda, že se dějově příliš nevyvíjí, někde uprostřed už téměř zamrzne a opět oživne až závěrečnou dvacetiminutovkou. Přesto dávám za tuto docela zajímavou, atmosférickou a emotivní záležitost lehký palec nahoru. 65 %.

Už som si tak nejako zvykol, že Brazílska produkcia býva hodne surová. Najmä vtedy, keď ukazuje život v Južnej Amerike aký je. Tu sledujeme osudy niekoľkých dedinčanov, ktorí prišli za prácou do Sao Paula a stali sa rukojemníkmi falošnej pracovnej agentúry. Žiadna mzda, žiadna sloboda, doklady a telefóny fuč, len tvrdá práca na vrakovisku za ostnatým drôtom, pre úžerníka, pod dohľadom miestnej polície. Najzaujímavejším je samozrejme príbeh Mateusa, ktorý asi ako jediný má dlhodobý plán ako sa z otroctva dostať bez toho, aby ohrozil svoju rodinu. Lenže, kde začína hranica medzi útekom na slobodu a faktom, že sa stáva taktiež otrokárom? Keď vidíte takéto filmy, vtedy si uvedomíte, ako dobre sa žije tu na Slovensku. Film je inak natočený vcelku profesionálne, žiadna amatérska produkcia. Zo známych ksichtov je tu iba Rodrigo Santoro, ale filmu to rozhodne neubližuje. Počas filmu divák nepociťuje nejaké zvláštne napätie, ale v podstate celý čas očakáva ako sa to skončí. Kam až Mateus zájde a či to vôbec stihne skôr ako ho popraví niektorí z jeho bývalých spoluotrokov. Treba povedať, že mal som svoj typ na koniec a netrafil som sa vôbec. Koniec sa asi najviac podobal skutočnému životu, bohužiaľ. Nitky sa vždy ťahajú niekde hore. Film sa hýbe na spravodlivých 70%. Dám mu tri, lebo polovice nie sú možné a štyri je už moc. Je to ale dobrý film na jedno pozretie.

Brazilské sociální drama, které má dvě roviny, jednak téma moderního otrokářství ve velkoměstech jako Sao Paulo a podruhé psychologickou proměnu sympatického hlavního hrdiny z oběti ve spolupachatele. Silné, autentické, smutné a zajímavé ikdyž to nedosahuje fantastické úrovně mých oblíbených brazilskýchMěsto bohů (2002),Tropa de elite (2007), neboVzpoura ve věznici Carandiru (2003).

„Chováte se jako zvířata? Budeme tak s vámi jednat. Žádná sprcha. Žádná zubní pasta. Žádná večeře. Co? Chcete jíst? Musíte si to zasloužit!“Už v momentě, kdy Mateus (resp. jeho chudá rodina) dostane peníze předem, divák pocítí něco divného. Ten pocit zesílí, když pracanti vydají zaměstnavateli občanky a nemají připravené smlouvy. Jenže to, co následuje potom, nečekal nikdo z nich…Sedm vězněných je drama, které se s postavami neštve. Poctivě buduje stísněnou atmosféru plnou beznaděje, teroru a boří mýtus „brazilského“ snu v němž jsou chudí mladí muži přijati velkoměstem s otevřenou náručí. Před zajímavé morální dilema je postaven i samotný divák. Mateus spolupracuje, snaží se plnit dohodu, aby z uvěznění dostal sebe i ostatní. Ale v momentě, kdy se rozhodne dělat vše pro to, aby byl zaměstnavatel spokojený a ustalo násilí se šikanou, začne se zaprodávat. A divák s napětím očekává, kam až Mateus zajde, zároveň se ocitá mezi 2 mlýnskými kameny, přičemž ho oba mohou kdykoliv semlít. Silné 4*, velmi milé překvapení.

Spin-off Mesta Bohov zo srotoviska. Particka naivnych "vesnickych" priselcov v podruci demonickeho Rodriga. Je to vsak ten typ maleho, nezavisleho filmu s obycajnou formou a neskusenymi mladymi hercami, ktory zostava, co do divackeho zazitku, niekde v strede. Aj ked ta premisa "zo sikanovanej zveri na svetlej strane sa stane ponizovatel na temnej strane" je (a)moralne zaujimava.