Secret People (1952)

Snímek jako takový za mnoho nestál; měl sice námět se slušným potenciálem, ale samotné provedení mě věru nemohlo nadchnout. Děj na mě působil zprvu naivně, později už jednoznačně hloupě. Chtěl jsem původně sáhnout po nižším hodnocení, ale třetí hvězdičku jsem po určitém vnitřním boji přihodil za kouzelnou Audrey Hepburn a její baletní číslo a za myšlenku, s níž souzním a která mi dělá binec v tom, jak přistupovat například k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Na jednu stranu cítím hrdost, že ten zmrd dodýchal díky našim statečným parašutistům, na stranu druhou se nedokážu zbavit myšlenek na to, že Britové zase jednou naplánovali sebevražednou akci, pro níž využili nadšení (a snahu zavděčit se a získat politické body do budoucna) naší exilové vlády, přičemž nikdo příliš neřešil, jaký bude mít podobná akce dopad na civilní obyvatelstvo (i na samotné vykonavatele- ti ale alespoň věděli, do čeho jdou). Cena na nevinných byla za mě příliš vysoká, zatímco ti, kteří akci plánovali, neriskovali nic kromě nepodstatných figurek na politické šachovnici. A podobná myšlenka tu byla, takže to jen tak nepohřbím. / Poučení: Emoce vedou často ke krvi. 3*-

Po útěku a smutné události si dvě sestry úspěšně zvykají na svůj nový domov v cizí zemi, když najednou přijde šok a jedné z nich se život pořádně zkomplikuje. Vzhledem k drsnější zápletce hodně lidsky pojatý film, což ne každému může sedět. Na druhou stranu o to větší kontrast vznikne mezi první a druhou jeho částí. Působí trochu zvláštně románově a vzdáleně mi připomíná jednu knihu od maďarského autora, jehož jméno i titul knihy už jsem zapomněl. :-)

Audrey si už počas života vo vojnovom Holandsku vysnívala kariéru baletky a tvrdo na nej pracovala, až kým jej cestu neskrížil film. A práve úloha baletky predstavovala jej prvú väčšiu filmovú úlohu. Z britskej produkcie bol potom už len krôčik na Brodway a následne Hollywood a jej hviezdna kariéra mohla začať.

Film se objevil v mém hledáčku jen a pouze kvůli Audrey Hepburn a nic jsem od něj vlastně ani nečekal. Po docela nezáživném začátku se na scéně (konečně!) objevila moje oblíbenkyně, a přestože dostala víc prostoru k tanci než ke hraní, nebyl jsem vyloženě zklamán. Pak přišla na řadu zajímavá kriminální zápletka (pokus o atentát na diktátora Galberna symbolizujícího pravděpodobně Mussoliniho), která mě dokázala zaujmout a svým záverečným vyústěním dokonce překvapit, ale chování Marie a následně Scotland Yardu mě dost lezlo krkem, protože jakoby nevědomky obhajovalo politiku appeasementu, toho času pro Brity tolik typickou. Viděl bych to na čistý průměr.

Druhá polovina je velmi roztahaná, a co mělo být napínavé, je spíše úsměvné až otravné, takže... Ano, Audrey Hepburn je jediný stoprocentně pochopitelný, krásný důvod, proč tenhle film vidět.