Seber si svých pět švestek (1983)

Pierre Richard s přibývajícím věkem vyjadřoval prostřednictvím svých filmových komedií své společensko-politické postoje otevřeněji a příměji. Decentní levičáctví, tímto výrazem lze charakterizovat nejvýstižněji jeho myšlenkové demonstrace. V tomto proudu se pohybuje zcela přirozeně a elitní vrstva společnosti schytává nejeden škodolibý políček. Uvědomuje si sílu peněz a mocenského postavení, přesto často sází na soudržnost a zdravý rozum. Ten, kdo od Richarda očekává nemotornou zbrklost, bude zklamán. Ti, co jsou zvědaví na jeho osobní lidský vývoj, mohou být potěšeni. Laskavost a elegance jsou jeho nezbytným atributem, neschází důvtip, hravost a jako obvykle i dokonale stavěná ženská těla. Najde se zde i jeho vyžadovaná roztržitost. Jeho sociálně-třídní cítění je mi blízké, provedení považuji za okouzlující. Hlavní postavou příběhu je Pierre Cohen (velmi dobrý Pierre Richard), pařížský psycholog na návštěvě rodného kraje po dlouholeté odmlce. Bretaň zdrsňuje větrem a deštěm uzavřenost. A kdo jiný, než uhlazený elegán se může postavit na obranu sociálně slabých před mocností oblasti? Zachraňovaným je Joseph Cohen (velmi zajímavý Jean Carmet), samorostlejší a prostší nevlastní bratr pařížského štramáka. Každý svéráz má své úlitby, z nichž mohou pramenit rozkošné absurdity. Hlavním padouchem je Alexandre (dobrý Julien Guiomar), urozený nejbohatší muž kraje. Rád léčí nemocná zvířátka a s uspokojením dosahuje všech svých stanovených cílů. Hlavní ženskou postavou je atraktivní Françoise (půvabná Béatrice Camurat), Pierrova žárlivá manželka, nespokojená s mužovou nedostatečnou pozorností ke své osobě. A kdo by ji nechtěl něžně nésti v náruči? Z výraznějších ženských postav zaujme také Alexandrova jízlivá manželka Marjolaine (příjemná Sylvie Joly), Pierrova láska z mládí a šikovná převoznice Nicole (šarmantní Danielle Minazzoli), Alexandrova dcera se vzpourou na rtech Anna (půvabná Fanny Bastien) a laskavá a němá Josephova družka Rose (příjemná Hélène Surgère). Z dalších postav je nutno zmínit Alexandrova škodolibého a všehoschopného syna Arnauda (François Clavier) a dva nejpřednější zástupce radikálních bojovníků (Renaud Fleuri a Richard Fiardo). Seber si svých pět švestek je Pierre Richard v elegantním důrazu sociálně-společenské harmonie. Laskavý nadhled pobaví a heslo Liberté, Égalité, Fraternité zde dostává svůj nový život.

Na vážnější polohu moc richardovské, na klasickou Richardovu taškařici málo richardovské... Poměrně pěkná venkovská příroda, poměrně pěkný hrudník jedné z hereček. Jinak to ale celkem bloudí a zvláště v v druhé polovině mi to přijde, jakoby se pomalu vyprávějící filmaři najednou splašili, že s tím fakt musí něco udělat, aby to mělo nějakou rozumnou stopáž a začali to látat jak se jen dalo... Richarda mám rád, ale tohle vážně nic moc...

Pierru Richardovi venkov vůbec nesvědčí – alespoň v tomto snímku určitě ne. Slibný námět, ovšem velice chabý scénář, nuda a laciná zábava, to se mi k filmu s ním v hlavní roli ne a ne a nehodí. Těšil jsem se, že příjezd bratra a podání jeho pomocné ruky způsobí nějaké neskutečné inferno, které zničí všechny a všechno. Nakonec zničilo jen mě.

Poněkud zvláštní komedie, nikterak vtipná a hlavně motající se mezi vykopanými dírami v cestě a přívozem. Zápletka nikam nesměřuje, a postavám jako kdyby to bylo jedno. Pozitivem je solidní dabing (ČT 2006) a přítomnost oblečené Fanny Bastien i odhalené Béatrice Camurat. Netypicky chladná richardovka.

Stejně jako "Zelňačka" jakoby nepatří do klasického filmového mustru mistra Funese, tak i tohle jakoby trochu vybočuje z klasických Richardových komedií. A stejně jako již zmíněná Zelňačka je to strašně poetický film, čímž mě strašně uchvátil. Není to zrovna tak strašně humorné a roztržité jako jiné Richardovy filmy, ale to vesnické aroma je prostě úchvatné. Jeden z mých nejoblíbenějších Richardových filmů.