S láskou, Vaše Hilde (2024)

Smutný film o odboji, který ukazuje především poslední okamžiky nenápadné a hodné Hilde. Slavná odbojová skupina Rudý orchestr je zde spíš kulisou než hlavním tématem. Skutečný „zážitek“ dělá komorní pojetí a atmosféra beznaděje, kdy jedna dějová linie pozvolna doznívá k očekávanému konci, zatímco prolínající druhá připomíná šťastné okamžiky Hilde. Připomenutí toho, jak vysokou cenu má odpor proti režimu.

Zapojiť sa do akéhokoľvek odboju v obdobnej diktatúre sa bohužiaľ väčšinou nevypláca. Škoda mladých životov, ktoré sa v podstate ničím až tak výrazne nestihli previniť (aj keď časom by sa im možno podarila nejaká akcia), ale zaplatili za to najvyššiu cenu. Nesympatický a egocentrický Hans a celá jeho partia boli rojkovia a ich správanie bolo až príliš sebavedomé. Najviac mi bolo však ľúto Hilde, ktorá stojí v tomto celom v podstate bokom, no napokon ju systém neušetril a končí rovnako ako všetci obvinení :( Spracovanie príbehu bolo fajn, páčila sa mi aj tá kompozícia, ktorá kolíše medzi dvomi časovými rovinami - jedna zobrazuje Hilde vo väzení, a druhá nám ukazuje, čo tomu predchádzalo. Smutné, ale taký je bohužiaľ život v diktatúre. 4*

V obsahu je napísanýcelý deja film tak už nemá čím prekvapiť. Dozvedeli sme sa niečo o nacistických zverstvách? Nič, dokonca tu pôsobili ako milí chlapíci, čo komunistom do väzenia dobre žebrioškynenosili. Dozvedeli sme sa niečo o odboji a konkrétne o skupine Červený orchester? Vôbec nič, radšej posteľné scény, však to salepšie pamätá! Dozvedeli sme sa niečo o pozadí ústrednej dvojice alebo motiváciách samotnej Hilde? Pramálo, skoro všetko sa orientuje na temnú romantiku a vzťah s dieťaťom. Pričom väzenský personál pôsobí až takľudsky, že by ti možno aj otvoril dvere, keby si poprosil. Čo samozrejme nie je vylúčené (tá ľudskosť), ale filmu automaticky chýba dráma, srdcervúcosť, proste sucho odvedie hlavnú hrdinku až nasmrť. Ak niečo emočnejšie, tak jednoznačne:Posledné dni Sophie Schollovej(2005).

Mám tendence to vnímat více jako dílo scénáristky Stieler než režiséra Dresena, protože celé to uchopení diverzantských aktivit jako pozadí pro tragické letní lásky je přesně ta revize pohledu na historické události, které bych očekával od tvůrkyň. Nehledě na mé sympatie k tomuhle pojetí, je ale tahle část příběhu na filmu zrovna nejslabší, protože postavy jsou docela papírové a hlavně Hilde v podání L. Lisy Fries působí jako oběť velké nespravedlnosti ještě předtím než se jí stane. Nejsilnější, a to až za hranici snesitelnosti, je ve své druhé polovině, která mapuje pomalou přípravu na vlastní smrt. Čím blíže jí je, tím více se film zpomaluje a věnuje více a více detailům, od pečlivé inventarizace věcí do budoucna pro jejího čerstvě narozeného syna až do závěrečného posledního se vystavení slunečním paprskům pár vteřin před popravou. Citelný děs při vědomí blížící se smrti prostřednictvím gilotiny umocňuje netypicky syrové a neústupné snímání scén porodu, přebalování, sexu, pohledů do plných bažantů, apod., díky čemuž si postupně uvědomujeme, že nás film patrně nebude šetřit ani na konci.

Silný prúbef z fasistického Nemecka, kde sa rieši láska mladých ľudí s neprajnosťou osudu a s ich odhodlaním bojovať proti politickému systému. Dej občas rozťahaný a prostredie asi značne prikrášlené aj s tou postavou dozorkyne, ktorá sa mení z odmeranej neľútostnej ochrankyne zákona, na chápavú skoro priateľku. Hlavný odkaz o obetiach systému, keď zlo zvíťazilo nad spravodlivosťou  ostal zachovaný.