Rychlé pohyby očí (1998)

Je to divný, jak dlouho to už je, co s timhle veledílem přijel Radim do Brodu na prezentaci a Hurikáni (pač Emems nemohli) doprovodili tenhle fakt divnej celuloid hudebním post doprovodem. Člověk stárne a nutno říct, že tenhle snímek taky. Absolutně netuším, o čem ten experiment byl, ale mám za to, že měl bejt o ničem. A proč ne, v roce 98 byly pseudointelektuálů plný zahrádky, knajpy a stráně.

Český (plyšový) lev udělen zřejmě omylem, protože jinak toto ocenění spadá čistě do kolonky restitučních taškařic. Po debaklu se zničením kariéry Zdeňka Tyce byl sice rok klid, ale Radim Špaček měl po tomto cejchu na úvod kariéry taky na dekádu stopku. Jakožto nadějný famák byl sice až naivně roztomilý ve své snaze něco zásadního říci a sdělit světu, ale když to srovnám s tím, co FAMU produkuje dnes, devádesátková tvorba měla ještě alespoň snahu o ten experiment. Práce s filtry nápaditá, hrátky s pohyby (nejen) očí taky, DVD by to chtělo určitě.

4/10 - Postmoderna jak má být! Devadesátá léta minulého století v plné kráse! Není to až zase taková nuda, v těch sedmdesáti minutách se dá najít i pár dobrých momentů. Vůbec nechápu, proč film získal Plyšového lva. Tenhle film je nezařaditelný a nenominovatelný. Plyšového lva nechte Kameňákům a Českého lva Svěrákům. Rychlé pohyby očí jsou prostě úlet.

Zajímavý pokus o experiment s velmipovedenýmivizuálnímiscénami, které jsou prokládány filozofockými úvahami, jenž nikam nevedou. Některé scény jsou nepochopitelné, jiné asi ani k chápání určené nebyly.Martin Vrzal, který se postaral o hudební složku filmu, mápříznačnéjméno.

Kritikou neprávem zatracený a funkcionáři "oplyšovaný" (první Stankovičovou cenou pro užší okruh milovníků filmu resuscitovaný) experimentální snímek, který i po letech dovede zaujmout svoji vizuální nápaditostí a vyzrálostí.