Růže a prsten (1971)

Pekná jednoduchá televízna rozprávka s vtipom a dobrou produkciou. Atmosféra je tak vďaka nej a rovnako dobrým hereckým výkonom na slušnej úrovni, typickej pre televíznu rozprávkovú tvorbu. Zaujímavé je, že si tu Miloš Nesvadba opäť zahral úlohu princa ako vPyšnej princeznej, ktorá bola jedným z jeho prvých filmov takmer 20 rokov predtým. 70%

Vtipné to nie je, farbu to nemá, nejaký Quasimodo tam furt zavadzia, no o hovne rozprávka. Len som videl, že tá s kýblom bola oveľa krajšia ako princezná, inak ma nič nezaujalo ani princ Mrzuto, nemám tie sklony. Jedno tu však stojí za mienku. Netreba film nahlásiť novodobým cenzorom a overovateľom faktov z progresívnej maštale? V obsahu sa jasne píše, že ruža a prsteň vzbudzujú lásku "u opačného pohlavia". Sakra, ale veď to je homofóbne!

Příhody prince Vavřína a prince Bulky, jak pojmenoval svůj pohádkový příběh sám velký Thackeray, si i v o poznání skromnější televizní úpravě pod režijním patronátem Vlasty Janečkové uchovávají to nejcennější – hravost, vtip, nadsázku a především veskrze moderní pohled na lásku mezi mužem a ženou. Thackerayova pohádka totiž, jako jedna z prvních, ne-li první, staví nad sličný zjev moudrost a vzdělanost, nezbytné odznaky lidské civilizace a humanity. Nutno dodat, že herci si s tím poradili na výbornou, od Marvana až po neodolatelného Miloše Nesvadbu jsou všichni ve svých rolích vpravdě rozkošní.

Pohádka, co má výborného, originálního a naprosto nerušivého vypravěče! Co vlastně nemá záporných ale lidských hrdinů a hrdinek. Co zpodobňuje lásku překrásně neromantickým způsobem. To se v pohádkách normálně nenosí! Doufám, že pohádku ještě někdy uvidím, protože v ní nejen růže a prsten mají své kouzlo! Jo a moc chválím Českou televizi za zařazení "pohádek pro pamětníky". Dělá mi to radost v sobotu ráno:)

Veden pohádkovým deficitem sáhl jsem po dalším kousku s Janou Preissovou, mnou titulovanou královnou princezen, víl, chudých dívek a vůbec ženského elementu v pohádkách. Pohádka samotná je takový symbol rozdílu mezi kvalitní a špatnou pohádkou, jaké se točí dneska. Je skutečně vtipná a chytrá, nikoli infantilní a hloupá, oplývá nadsázkou, nikoli trapností, a je výborně zahraná. Na hercích je vyloženě vidět, jak si hraní užívali a jak se bavili při všech těch uražených chm!, králích Pekáčích II., kapitánech Zrubalech, Bětušce osušce a podobně. Přiznávám, že jsem se řehtal od začátku do konce a na závěr měl takovou příjemnou náladu, kterou kazí jen otázka: Proč to dneska už takhle vtipně, odlehčeně a přitom chytře nejde.