Cotton Club (1984)

V jádru jsou tu takové obyčejné gangsterské historky, jakých koluje tucty. Ve snaze o rozmáchlou dobovou fresku je Coppola vydatně prokládá spoustou černošské muziky, tancem a stepováním. Devizou kromě původní Barryho hudby jsou dobře obsazené postavy, a režisér s kameramanem samozřejmě umí pěkně nasvítit jednotlivé scény, už méně pak vyprávět opravdu zábavně a zajímavě.

Solidní výprava, skvělé herecké obsazení, povedená hudební vystoupení, nezajímavý příběh a přemrštěná stopáž. Coppola vždycky točil delší filmy, ale tady to teda kompletně nezvládl ukočírovat a od začátku do konce jsem se nudil. Cotton club má sice jenom dvě hodiny, ale pocitově mi přišel o dost delší než Apokalypsa. Na filmu mě bavil tak akorát Cage, který se jako vždy hodně snaží ale nemá zdaleka dost prostoru na to, aby film zachránil. Přemýšlel jsem že dám hodně slabé tři hvězdičky, ale silné dvě mi tu sedí o dost víc.

No musím říct, že jsem od toho absolutně nic, ale jakože vůbec nic nečekal a nakonec jsem byl velice solidně překvapen. Musím říct, že jsem absolutně nečekal, že to přesáhne 8 bodů. Ale je to tak. Na tenhle film jsem se podíval z jediného důvodu: Nicolas Cage a musím říct že mi to trvalo měsíc no, měsíc jsem se k tomu nemohl dokopat. Nakonec když byla příležitost při jízdě busem do Alp, tak jsem toho využil, navíc jsem neměl nic jiného stáhnutý, takže se to dá celkem pochopit. Já jako stepařského tématu ignorant, musím říct, že ty stepařské scény byly velice solidní a já jen žasl. Ani děj nebyl úplně k zahození a za mě byl velice solidní a zajímavej. Do toho stepařské scény a zpěv, za mě veliká spokojenost. No a Nicolas Cage to byla taková třešnička na dortu, on ty hajzly opravdu hrát umí a to se cení.

8/10 Nikdy bych nepredikoval, že tomuto filmu dám víc jak 7!

Zajímavá kombinacejazzového filmuagangsterského příběhuo násilí, rodině, loajalitě, umění a komunitě. Působivá atmosféra prohibice 20. a 30. let minulého století, která se v prostředíCotton Clubstává dějištěm strhující hudby, jevištních představení a neúnavného soupeření gangů. Efektní spojení dvou amerických žánrů, které vytváří suverénní, vizuální a energetické prostředí, kterémuCoppoladokázal vnést život a myšlenku, přičemž se tak zároveň distancoval od pouhé jednoduché dekorativní zábavy.

Coppola spravil film, ktorý pôsobí ako jedno predstavenie. Vstúpiť do Cotton clubu v 30 rokoch, zažili by ste neopakovateľnú atmosféru kabaretu. Stretli by ste hercov, gangsterov a iných vplyvných ľudí a všade by hral Jazz. Coppola dbá na formu. Snaží sa o šialené tempo vyrovnávajúce sa stepu, kedy strieda jednu scénu za druhou. S rovnakou intenzitou mení emócie aj epizódy medzi postavami. Dá sa na to nalepiť žánrové označenie gangsterka, ale je to tak trochu aj romanca a z veľkej väčšiny hudobný film. Skvelo nacastovaný Gere a neuveriteľne krásna Diane Lane. Ostatní herci sú síce do počtu ale ich charaktery fungujú. Či už je to Waits ako uvádzať. Hoskins ako majiteľ alebo Cage ako brat. Na konci zostáva pocit, že sme na chvíľu okúsili dobu, zažili drámu a boli súčasťou predstavenia.