Rozchod Nadera a Simin (2011)

Asi nejlepší film o rozvodu a jeho dopadu na děti (zde 10- letou dceru Temeh), jaký jsem viděl. O Íránu a jeho lidech mám vesměs velmi pozitivní mínění na základě těch pár íránců, co jsem v životě potkal. Všichni byli vysoce vzdělaní a žádný z nich nebyl náboženský fanatik. Je škoda toho režimu. Film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Příběh sleduje manželský pár, Nadera a Simin, kteří se rozhodují o rozvodu kvůli odlišným životním prioritám. Simin chce opustit Írán, aby zajistila lepší budoucnost pro svou dceru Termeh, zatímco Nader odmítá kvůli péči o svého otce trpícího Alzheimerovou chorobou. Napětí eskaluje, když Nader najme pečovatelku Razieh, aby se starala o jeho otce. Situace se zkomplikuje, když dojde k incidentu mezi Naderem a Razieh, což vede k právnímu sporu. Film zkoumá morální dilemata, pravdu a lži, které se prolínají životy postav. Každá postava čelí obtížným rozhodnutím, která odhalují složitost lidských vztahů a společenských tlaků. Režisér bravurně vykresluje íránskou společnost, kde se střetávají tradice a modernita. Film je napínavý, emocionálně silný a nabízí otevřený konec, který nutí diváka přemýšlet. Skvělé herecké výkony, zejména Leily Hatami a Peymana Moadiho, dodávají příběhu autenticitu.

Simin chcela pre svoju dcéru krajšiu budúcnosť. Aby mohla odísť z Iránu, musela sa rozviesť. To čo nasledovalo, bolo dosť depresívne. Film sa nesnažil ukázať kto je tu dobrý a kto zlý, lebo nakoniec boli všetci vinní aj nevinní a psychicky zranení, najviac deti. Príbeh, ktorý by sa mohol s malými úpravami odohrať kdekoľvek, nám pootvoril okienko do iránskej spoločnosti. Z konca mi bolo fakt smutno.

Z počátku se zdá, že film bude jako ústřední motiv využívat především problémy plynoucí z péče o těžce nemocného otce. Brzo však tvůrce vyhodí výhybku a rozjede se těžce nervy drásající drama, kde člověk každých pět minut fandí a přeje úspěch zcela jiné postavě. Ve výsledku je tedy děda upozaděn a nosná linka se točí okolo jednoho incidentu, přičemž právě ten titulovaný rozchod Nadera a Simin je taktéž upozaděn. Vždycky když koukám na arabské filmy tak si říkám, jestli těm zahaleným ženám není moc horko, hlavní postava tam jede v autobuse a teče z ní jak z vola, což má asi indikovat to že je těhotná a je jí zle jelikož ji manžel poslal na šichtu. Mně ji bylo líto spíš protože byla navlečená do černého uprostřed blízko-východního podnebí. Proč nenosí bílé zahalovací prostředky, to by si aspoň snížila albedo. Nevim, ještě si to pogooglim.

Iránci natočili jednu z najlepších konverzačných drám poslednej doby a nenechali na divákovi nitku suchú. Plným priehrštím tu Farhadi graduje dej do nepríčetnosti, aby to nakoniec zaklincoval záverečnou scénou s veriteľmi. Škoda, že ten záver necháva pre diváka otvorený a nejako sa to nezarámcuje, ale musím povedať, že tento film môže smelo konkurovať tým najlepším americkým snímkom v rámci podobného žánru. 75 %

Fantastický scenár, skutočne živé postavy a jedno dokonale sa rúcajúce domino v neslobodnom iránskom svete. Asghar Farhadi sa vo svojom filme fokusuje hneď
na niekoľko nesmierne citlivých tém. To, nakoľko vás bude tento film bolieť, možno čiastočne závisí aj od toho, či ste ženou, máte deti alebo viete, čo všetko so sebou prináša starostlivosť o človeka s Alzheimerom. No z veľkej časti bude úplne stačiť, ak ste empatický človek. Vyše 50 rôznych ocenení a celkom prvý film, ktorý získal na Berlinale troch Berlínskych medveďov.