Hrdina (2021)

„Poctivý väzeň vrátil majiteľovi tašku plnú zlata.”•V Iráne sa môžete úplne hravo dostať do väzenia, pretože si nesplácate svoje dlhy - čo je teda akosi práve i tento prípad v prípade tohto nadchádzajúceho, ústredného protagonistu menomSoltani- Hoci na prvý pohľad ozaj pôsobil ako Solventný pán, ale zdanie mohlo kľudne klamať - následne sa mu priamo naskytovala jedinečná príležitosť v tom zmysle, že sa dokonca určitým spôsobom mohol „Vykúpiť zo svojich dlhov,” vôbec sa ma nepýtajte, akým konkrétnym postupom, no vskutku to bolo možné, keďže počas toho, ako sa vlastne dostal na chvíľu von v rámci svojej priepustky, sa stihli odohrať kľúčové udalosti, ktoré v podstate nastavili i samotnú úroveň iránskeho dramatického diela na pomerne dosť vysoké očakávania, čo sa bude diať ďalej - lebo pokračujme v tejto situácii navyše aj tak, že zase tesne predtým, sa už stihla nastaviť línia udalostí & vzťahov; skrátka, aby sme sa rozumeli: Predchádzajúci vývoj kľúčových okolností sa odohral ešte i pred samotným začiatkom dotyčného príbehu; totiž, protagonista, hneď vedel, kam má [do]kráčať v úvodnom zábere, keď navštívil svojho švagra; iránsky filmár menomFarhadi- vytvoril hodne znepokojivé spracovanie - skladajúce sa z postupného šírenia informácií / dezinformácií, vrátane vplyvu médií / sociálnych sietí, vytvorenia istôt / neistôt, ovplyvňovaniu výpovedí - Nič, čo by sme ani dnes niekde nevideli, nakoľko sa to neustále deje pred našim zrakom na dennodennej báze, kedy s nami stále niekto úmyselne manipuluje → Najviac ale záleží iba na tom, či sa necháme / nenecháme.•Na môj osobný vkus, sa predsa jedná o postupne až príliš prekombinovaný film, v ktorom každá strana, hájila svoju agendu - každý chcel vyviaznuť bez ujmy na zdraví; pomaličky som sa vo všetkých týchto linkách / konaniach, síce máličko strácal, no napriek tomu, ústredná Myšlienka, ostávala azda i naďalej zachovanou: „S klamstvom ďaleko nezájdeš?”•Najväčšie mínus spracovania? → Autor s iniciálami AF, sa v danej veci, asi trochu nadmieru navymýšľal s kladením rôznych scenáristických prvkov, čím dielo trošku strácalo / utrpelo na celkovej zrozumiteľnosti, no nemôžem sa sťažovať, že by som sa extra zvlášť nudil - ba presne naopak, malo to niečo priam opodstatneného do seba, kvôli čomu som nemohol odtrhnúť svoj zrak od obrazovky.

Z pohľadu Rahima Sultaniho samozrejme všetky jeho kroky a snahy dávali zmysel. Napriek tomu prakticky každé rozhodnutie znamenalo pohromu nielen preňho, ale aj pre iných zainteresovaných. Vplyv teokratickej spoločnosti na životy ľudí je nesporný, aj čo sa týka vplyvu na ich svedomie. Chvályhodné. Osobne však omnoho viac sympatizujem s jeho veriteľom, pretože na neho a jeho krivdu akosi nemyslel nikto. A len tak pre zaujímavosť a pre predstavu, o akej dlžnej sume sa tu bavíme? 150 miliónov iránskych tomanov podľa dnešného kurzu predstavuje 1400 EUR, v čase natáčania filmu to bolo 3000 EUR.

„TO CO JSTE UDĚLAL JE ÚCTIHODNÉ. TENTO SKUTEK NEZŮSTANE BEZ ODEZVY“…  Pomalej začátek. Pak tu máme zajímavou zápletku, díky ní se rozjíždí bláznivá mašinérie, která hodně vypovídá o tom, jak lidé v Iránu žijou. Na tomhle příběhu obyčejnýho člověka, zjistíte, že ty lidi tam jsou opravdu jiní. Jiní! Jsem z toho chování rozhozenej, ale je to jejich svět. Jinej kraj, jinej…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Moje rozhodnutí ovlivňuje Bůh. 2.) Chystám se v Iránu udělat dobrej skutek.  ///  Thx za titule „iljito“.PŘÍBĚH****HUMORneAKCEneNAPĚTÍ*

Film o ničem demaskující tak z mého pohledu nakonec i sám sebe. Mnoho povyku, ale to z někoho, kdo udělal něco nějak vyzdvihnutelného, leč hrdinou být ani nezkoušel, hrdinu neudělá a život mu nepromění, jakkoli to v něm může zažehnout takovou naději. Ve výsledku jen všechny strany plýtvají energií a kupí příběhy kolem něčeho, co skoro nestojí za vyprávění. Právě to je samotný Hrdina - a v tomhle případě ploše kýčovitá závěrečná scéna, na násilí budující jakési spojení, v němž nedokážu vidět žádnou skutečnou message, jen povrchní vizuální hrátku, to pouze podtrhuje. Není to zlé a 127 minut uplyne vcelku jako voda, ovšem to je na film s takovouhle pověstí velmi málo.

To byl tedy pořádný antihrdinský film! Zase to byl typickýFarhadi- morální dilemata a pomalé záběry, které Vás ale ani trochu nenudí, naopak napjatě sledujete do poslední minuty. Tento film nebyl výjimkou ani v tom, že mě Farhadiho hrdinové (tedy hlavně ti mužští) vždy dost iritují. Mám podezření, že v nich autor skrývá cosi autobiografického. URozchodu Nadera a Siminse mi líbilo, že tam byla "silná ženská hrdinka", ale tady se opravdu všechno točí jen kolem hlavního představitele (alias "všichni mi ubližují a já za nic nemohu") a tím to bylo o to víc iritující. Navíc byli v tomto filmu svým způsobem antihrdinové snad všichni....  Hodně to tu srovnávají s bulharskouSlávou, což je můj oblíbený film na podobné téma. Nicméně ty filmy ve mě vyvolávaly úplně jiné pocity a hlavně otázky. V bulharském filmu mnohem snadněji soucítíte s hlavním hrdinou, protože se mu děje objektivně "nezasloužené" příkoří (na rozdíl od Hrdiny). V tomto je možná film Hrdina i barevnější, že ukazuje právě tu iritující nedokonalost každého jednotlivce - tedy ne "jen" boj jednotlivce s nespravedlivým systémem. Dále, opět v porování s bulharským snímkem, sociální sítě vychází u Farhadiho vlastně v mnohem pozitivnějším světle (mají zde samozřejmě ohromný (a často negativní) vliv, ale ve své podstatě vždy jakoby napomáhají odhalení "pravdy")... Farhadi rozehrál neuvěřitelný "cirkus" otázek...zda je glorifikovatelné to, co by mělo být normální...zda potřebujeme diplom pro potvrzení, že jsme dobří lidé...nakolik je "slabošství" hlavního hrdiny v každém z nás?