Klient (2016)

Příběhů o vině, trestu a možnosti odpuštění není nikdy dost. Íránský mistr rodinných psychothrillerů opět uspěl, i kdyžgudaulinův příměr se sáčkem čaje mi připadá trefný a výhrady dalších oprávněné. Otázky týkající se neměnnosti uměleckého rukopisu, opakování klíčových témat a motivů apod. mi straší v hlavě celá léta, aniž jsem došel k nějakému závěru. Jen si každou chvíli ověřím, že napříč různými oblastmi umění v tomto ohledu měříme jiným metrem. Jako příklad se nabízí třeba Chagall: neznám nikoho, kdo by mu vyčítal ustrnulost (formy či obsahu) nebo by snižoval kvalitu nějakého jeho obrazu poukazem na jiný obraz staršího data.

Silný príbeh a pritom taká "blbosť". V Európskych reáliách by zrejme podľa toho čo som sa dovtípil, o nič nešlo. Herci sú výborní, atmosféra nič svetoborné a dej, ako je zvykom u blizkovýchodných filmov, sa nikam neponáhľa. Divák sa vlastne nedozvie čo sa stalo. Vyzerá, že táto téma je v Iráne tabu, a tak je odkázaný na náznaky. Emad sa postupne s narastajúcou neistotou dostáva pod tlak a začína jednať. Napätie pozvoľna rastie a už to vyzerá, že došlo k znásilneniu. Vo finále je nakoniec odhalený vinník a prekvapivo je to starý pán "nad hrobom" takže tento zločin by som mu na krk nezavesil. Zdá sa, že už samotný pohľad na cudziu nahú ženu je v Iráne trauma, ktorú si rodina nesie niekoľko generácií. Naznačuje to aj scéna s jedlom, ktoré bolo nakúpené za "špinavé" peniaze, takže ho Emad odmietne jesť.

Vlastně ani nevím, koho jsem litovala víc, jestli oběť násilného činu, nebo samotného násilníka. Chvílemi to bylo možná trochu utahané, nicméně klady výrazně převážily nad zápory. Hlavní devizu filmu vidím v tom, že se režisérovi podařilo udržet příběh více méně neprůhledný až do překvapivého konce. Herecké výkony jsou také na vysoké úrovni, skoro všichni zúčastnění se zhostili svých rolí velmi přesvědčivě. Zaujala mě i druhá dějová linka sledující zkoušení a následné předvádění divadelní hry, kde po traumatizujícím zážitku ústřední manželský pár ventiloval svoje emoce a pocity, včetně frustrace, naštvání, strachu či úzkostných obav. (80%)

Pročítám recenze už několik let starého filmu a nedá mi to. Zřejmě vzhledem k časové prodlevě tato slova už nikdo číst nebude, ledaže film odvysílá ČT Art nebo ČT 2 a někdo nahlédne do databáze, co že to vlastně večer dávají. Tak tedy – dávají výjimečný film, který divákovi vyrostlému v Čechách nastaví sakra kvalitní zrcadlo. Rozchod Nadera a Simin překročil Klient v mém hodnocení o hvězdičku, protože právě Klient je příběhem strhujícím. Mám někdy pocit, že se recenzent nechává ovlivnit oceněními filmu. Když Rozchod Nadera a Simin sbíral jednu cenu za druhou, všichni jásali, jak úžasný je to snímek. Klient se ovšem v mých očích posunul o levl výš. Sledujeme manželský pár, jenž je zasažen trestuhodnou událostí. Vzniklý problém řeší manžel způsobem, v němž se Středoevropan trochu ztrácí. Kulturní rozdílnost a vnímání té rozdílnosti, potřeba pochopit, co se v hlavě manžela děje, je největším přínosem filmu, protože vám dává nahlédnout do morálního nastavení člověka žijícího tisíce kilometrů od nás a konfrontuje vás se sebou samým. Stejně tak morálka pachatele. Skutečně je to mizera? Manželka v roli oběti trpí na jednu stranu jako napadená žena, na druhou stranu trpí i manželovou urputností najít a potrestat pachatele. Překvapí vás odsuzující slova hlavní hrdinkyVždyť ty se mstíš…A my už tušíme, že se cesty manželů rozcházejí. Kdo je tím čistým, tím spravedlivým? Kdo tady rozhoduje o vině a trestu? Je sám bez viny? Velmi dobře napsané role. Pro mě jeden z nejzajímavějších psychologických filmů vůbec. 85%

Zvláštní film. Na jednu stranu obsahuje vícero (zejména z pohledu žánru drama/krimi) skoro až dokonalých momentů, kdy je člověk v takovém napětí, že sedí jako přikovaný nebo se úplně napojí na postavu a prožívá s ní danou chvíli a dané emoce (třeba ty lehce pootevřené dveře do bytu ze začátku snímku, to je pořádná lahůdka). Na druhu stranu zase v jiných místech (a je jich bohužel více, než těch "z první strany") tomu filmu, příběhu, záměrům tvůrců moc nerozumím, postavy a jejich chování mě hrozně štvou nebo jsou mi naopak jedno, rozčilují mě věci, které zůstávají nevyjasněné... A celé je to přespříliš dlouhé (možná kdyby to bylo třeba o půl hodiny kratší, miska vah by se přece jen naklonila výrazněji směrem k těm top filmovým momentům, které v sobě film ukrývá, a zaujal by víc..?). 60 %.