Rozbitý svět (2012)

Rozbitý svet ponúka realistický pohľad na problémy modernej spoločnosti. Dej sa odohráva v obyčajnom prostredí, ktoré skrýva množstvo bolesti a napätia. Pomalšie tempo nie je slabinou, ale zámerným prostriedkom na budovanie tiesnivej atmosféry. Príbeh sa nesnaží šokovať, ale poukázať na následky násilia a predsudkov. Film zanecháva silný a dlhotrvajúci emocionálny dojem.

Jedna ulice, tři domy, tři způsoby života, tři různá dramata a jeden průsečík:  citlivá dívka s diabetem, stojící u dveří, vedoucích do dospělosti; zatím jenom natahuje ruku ke klice..., jákési vrakoviště, labilní kluk, mydlinky, učitel, jeden bezvadný otec (s emočním zásekem v exvztahu) a jeden otec se sklonem k agresi, kolíčky na prádlo...hypoglykemický šok... Výborný scénář (inspirován novelou Broken od  Daniela Claye),  kde všechny postavy jsou podstatné a opodstatněné  a jejichž rozhodnutí dopadají v konečném důsledku na hlavu Skunk. Dobře načasovaný citlivý střih - výrazná kamera - civilní herectví - autentičnost. Nevhodné pro filmové konzumenty - emoční zážitek v 87 minutách... P.S.: Buďme opatrní při střetu s křehkými vnitřními světy bytostí, jenž nás obklopují i míjejí; ať se nerozbijí...

Jeden z naj hodnotených filmov na EdisOnline, artovom VOD. A musím povedať, že oveľa viac ma oslovili tamojšie filmy vo fialových číslach. Najsilnejšou stránkou filmu je jej hlavná postava - to, ako je napísaná a taktiež, ako je detskou herečkou skvelo zahraná.  Ale ostatné postavy už pôsobia ako kulisa. Cillian Murphy mi príde len ako meno na postery, jeho postava je aboslútne nevyužitá. Dezolátska rodina zo susedstva je samoúčelne hyper dezolátska, jej otec nakoniec nachádza vykúpenie až po strate vlastnej dcéry. Postava brata hlavnej postavy je v príbehu len preto, aby mala sex s dezolátskou dcérou. Spororlivosť otca a jeho neochota kúpiť dcére nový mobil má v príbehu len ten význam, aby v kritických momentoch žiaden mobil nemala a všetci sa mohli o ňu báť. A takto by sa dalo ísť ďalej a ďalej.

Tři sousedovic potvory a jejich agresivní otec/vdovec, postarší pár a jejich duševně labilní dospělý synek a konečně právník Tim Roth a jeho dvě dospívající děti. Jelikož jej opustila manželka, na děti mu dohlíží vychovatelka Zana Marjanovic. Zhruba tak vypadá jedna britská slepá ulička, na jejímž konci stojí tři domy. Každá rodina do (festivalového) příběhu něco přinese, vnímáme vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého, se strachem z neznámého, s vážnou nemocí, s prvními láskami, s dospíváním. Místy těžké minimalistické drama, vždy ale s nějakým příslibem naděje tam někde vzadu. Výsledek nabízí sympatické postavy, zajímavé charaktery, poutavé všední situace. V čele toho všeho je náctiletá Eloise Laurence, vskutku výborná debutantka. Těch pochval je ale víc, třeba směrem k nepředvídatelnosti děje i k tomu, že nikdy nesklouzneme kamsi až k výraznějšímu kalkulu.

Plný klišé, klouzající po povrchu... postavy jsou přes veškerou snahu neuvěřitelné, navzdory dobrému scénáři? Nebo byla ta dobrá část a ta špatná část, a dali je dohromady? Pořád si nad tím lámu hlavu, protože dějově to tak zlé není, jen to jako celek nefunguje, a je mi to vlastně jedno. Ten film si mě nezískal. Nevím, zda to režisér vylepšil (scénář byl horší), nebo zkurvil. Budu si pamatovat pocit, že mi to zkrátka nesedlo. Hodnocení je tak pro mě dalším oříškem. Ten film je jak teplý pivo. Vlastně mě štve, čím možná mohl být a nebyl. Proto dávám jen jednu hvězdičku, ačkoliv to mohlo bejt na mnohem víc. Ehm, kdo čte mé recenze a konvenují mu, tak si pusťte radši Borgmana.