Rodinná oslava (1998)

To jsou ty rodinný oslavy... Aneb jak říkala moje babička: "Všude je něco...". A je to tak a tenhle film to skvěle vystihuje. Člověk by řekl "těžce dramaticky", jenže ono to je fakt ze života a jak mezi sociální spodinou, tak mezi "high class" rodinami, dějí se věci odporné a zvrácené... Sociální úroveň ani inteligence nezabraňuje skrytým rodinným tajemstvím a tabu, které se většinou na povrch ani nikdy nedostanou... V tomto filmu se na povrch dostanou a o to větší je to sada... Je to fakt psychologický nářez a pro vnímavého diváka hodně těžce stravitelný kousek. Ovšem geniální, geniálně zahraný a podaný... Trochu mě vadila poletující kamera, ale ta přece jen celý dojem ještě "přiostřovala"…/85%/

Rodinná oslava, první zástupce asketické filmařiny Dogmatu 95, odhaluje, že je cosi shnilého v rodině dánské. Tři sourozenci se po pohřbu sestry sejdou na oslavě otcových šedesátin a zjistí, že se na nich otec podepsal způsobem pro rodiče netypickým. Bez hudby, s roztřesenou ruční kamerou, která snímá vždy jako by šlo o vysoce umělecké rodinné video. Jedná se zkrátka o snímek „cudný“, ačkoliv Vinterberg přiznal, že použil rekvizitu a změnil v jednom momentě osvětlení. Jinak je to precizní ukázka realizace principů, které jsou popsány v manifestu, a jedno z nejpůsobivějších rodinných zúčtování.Více v knizeDevadesátky ve filmu.

Vrchol Dogmy prišiel hneď v prvom filme. Festen je v podstate komornou drámou, avšak veľmi atypickou, keďže konfrontačnosť scenára, abrazívnosť vyznenia a nekompromisné formálne spracovanie nie sú obvyklými prvkami tohto žánru. Evidentne ide o film mladého režiséra snažiaceho sa presvedčiť diváka o svojom majstrovstve, ale na rozdiel od mnohých ostentatívne cool filmov 90. rokov nejde o vyprázdnené štylistické cvičenie alebo zeitgeistový výkrik do tmy. Pod nánosom šokujúcich odhalení, čierno humorných dialógov a neustále kmitajúcej kamery sa skrýva dojímavý portrét lží, ktoré si rodiny navzájom hovoria, aby si zachovali aspoň zdanie funkčnosti.

Nezasiahlo ma to tak, ako som očakával. Neskutočne mi vadila kamera (aj keď to bol asi účel, kvôli autentickosti). Začiatok je chaotický, ten na toho kričí, ten sa háda so ženou...Už keď konečne nastala oslava, prišli aj nepekné tajomstvá a pletky. Incest, rasizmus, nevera... Bohužiaľ takí ľudia sú, a stále aj budú. Stred filmu a záver dobrý, no očakával som väčší "thrill". 65%

Na Rodinnú oslavu v mojom zozname Chci vidět už roky padal prach. Dnes prišiel ten slávnostný deň, pekne som sa obliekol a išiel som zistiť, ako začínal Thomas Vinterberg, ktorý u mňa silno zarezonoval v nemenej zaprášenom roku 2012 (Hon). Dostal som blairwitchovské kamerové hrátky, rok pred Blair Witchom, ktoré sa však nesnažili zachytiť čarodejnicu. Tu sa odhaľuje rodinný kostlivec. Na jeho chrastenie sa snažia ľudia nereagovať a vďaka presvedčivým hereckým výkonom sledujete postupné emočné kolapsy. Ale Hon je po všetkých stránkach pôsobivejší film. A v kategórii rodinná slezina by som zasa viac odporučil Horší než smrt (2007).