Komuna (2016)

Zdědíš obří barák, ale nemáš ho jak utáhnout? V pohodě, sežeň a nastěhuj tam bandu "cvoků" a o nájem a zábavu je postaráno. Komuna je další skvělý zářez na pažbě scénáristy a režiséra Thomase Vintenberga (Kursk, chlast, hon..). Film je zasazen do poloviny sedmdesátek, což přineslo minimálně skvělý soundtrack. Doba je nejspíš taky dobře vystihnuta, tvoření těchto komunit funguje dodnes. Dánsko má u mě na žebříčku jednoznačně číslo jedna už delší dobu a stále se mi to potvrzuje. Chceš kvalitní filmařinu s kvalitními hereckými výkony? Pusť si prostě dánskej film, ještě jsem snad neviděl špatnej. Slabej, slabší možná ale špatnej? Nikdy! Ale tohle není případ slabého ani slabšího. Kus filmařiny, který stojí za to vidět. Perfektní drama s perfektním obsazením. Opět neskutečně lidský film ze života, kde nechybí černý humor ani emoce. Prostě kvalitní materiál! Ne každému to musí sednout, mě to sedlo a bavil jsem se.

Příběh komunity, v níž se prolínají individuální osudy a dynamika kolektivního soužití, nebývá příliš často tématem filmového zpracování. Bohužel se však tento zajímavý koncept v samotné realizaci nedokázal plně rozvinout. Tempo vyprávění je značně rozvláčné, některé scény působí nadbytečně nataženě, čímž se rozmělňuje atmosféra a ztrácí se úderná pointa, kterou by si tento typ příběhu zasloužil. Na druhou stranu je patrná snaha o autenticitu, k níž výrazně přispívají herecké výkony. Postavy jsou podány realisticky, i když by jim prospělo hlubší prokreslení a více prostoru pro vývoj. Navzdory slibnému námětu a jednotlivým silným momentům film místy selhává v udržení divákovy pozornosti, což je vzhledem k jeho potenciálu nemalá škoda.

Je to jako sedět na Václaváku v roští a srát. Většina lidí tě nevidí a ty hovno rozumíš tomu kam a proč jdou. Uprostřed sraní se mihne záchvěv děje, když jde okolo tvůj oblíbenej bezdomovec, kterej ti vždycky prodá nějakou čórku - flašku kořalky nebo kartón cigár, ale než si natáhneš kalhoty, chlápek spadne pod tramvaj a ta ho rozmašíruje úplně na sračky. Tak jdeš domů, skrábeš se na/v prdeli a jdeš spát.

Myšlenka dánského filmu je asi taková, že žít v partě lidí je fajn dokud se blbne, kalí a směje, ale jakmile se nabourají city a vztahy, tak to jde do kopru. Zajímavý námět dánského dobového filmu, ale pro mne ne dost zajímavý na filmový zážitek, čemuž nepomáháTrine Dyrholm, na kterou jsem nějak alergický jen když ji vidím, ikdyž ona za to chudák snad ani nemůže.

Veľmi dobrá psychologická vzťahová dráma postavená na nápade bývať s priateľmi. Rôznorodá zmes pováh je zdrojom vtipných situácií, no nie je príčinou rozpadu vzťahu Anny a Erika, ktorý je hlavnou psychologickou zápletkou filmu. Príbeh sa veľmi dobre rozvíja a z počiatočnej uvoľnenej atmosféry postupne eskaluje a nálada hustne až do trpkého konca. Produkcia spočiatku necháva priestor hercom, ktorí sú pri tvorbe spoločenstva celkom prirodzení a presvedčivý no s približujúcou sa krízou výdatne prikladá ruku k dielu. 75%