Richard Müller: Nepoznaný (2016)

Poměrně netradiční dokument o výrazné osobnosti české a slovenské hudební scény zachycuje určité životní období zpěváka, kdy se dostal konečně ze svých životních průserů a uvědomil si, že 90 léta už skončila a začal hledat novou cestu. R Müller se srovnává v dokumentu se svými vnitřními démony a začíná se dostávat znovu do formy. Ačkoliv autor dokumentu mapoval život Müllera několik let, nedozvíme se v zásadě nic o jeho minulosti, jako můžeme být zvyklý u jiných životopisných dokumentů (je otázkou, zda Müller chtěl tolik odkrývat svou minulost a vracet se k ní). Mě osobně se ale líbilo trochu netradiční zpracování životopisného dokumentu, kdy vidíme věci, které bychom ani nemuseli vidět a hodnotím 7/10

Richard Müllerje bohém, který je mnohdy iracionální. Bez toho by samozřejmě nebyl tím, kým je a musím se přiznat, že i já mám jeho písně rád a jako člověk mi je také sympatický. První věta je však hlavním důvodem toho, proč je těžké natočit životopisný dokument o někom takovém. Snímek nic moc nového nepřináší a představuje spíše celkový vhled do zpěvákova okolí, v němž působil a působí. To je zajímavé, ale je faktem, že se ve filmu nachází mnoho záběrů, kde jen vidíme Müllera jak jen sedí a kdesi hledí nebo jsme svědky rozhovorů, které nic moc neřeknou, což ubírá na svižnosti. Zpěvák je zde zachycen v dobách, kdy nahrával album Hlasy. Doby, které pro Müllera sice představovaly v jistém smyslu comeback, zde ale vidíme v kontextu jeho dřívějšího života. Ten nám zprostředkovávají záběry z těchto dob, které Müller neúnavně natáčel. Dokument tak kompaktně, pečlivě a nekompromisně zobrazuje zákulisí Hlasů, kde vidíme tohoto zpěváka vyčerpaného, což o sobě moc dobře ví a ve filmu to dá občas nějakou větou najevo. Něco však z toho starého Müllera zbylo: touha po úspěchu. A to je další věc, bez které by to nebyl on. Ač je již viditelně z mediálního prostoru unaven, pořád chce jít dál, pořád chce nějak vystupovat, a to jak na podiích, tak v mediích. Je to možná do jisté míry paradox, ale po zamyšlení zjistíte, že je to logické. Počin pak také obsahuje jednu velmi zajímavou myšlenku. Když má nějaký umělec/kapela pár songů, které v podstatě zlidověly, tak je na koncertu musí zahrát na úkor těch dalších (třeba novějších nebo jednoduše méně známých), kterým třeba v danou chvíli klade větší smysl, protože jinak by byli fanoušci zklamaní. Samozřejmě můžete profláknuté kousky omezit, ale může se stát, že lidé budou z koncertů odcházet s dojmem, že je to vlastně až tak moc nechytlo, což pro vás není dobrá reklama. Na jednu stranu je to pochopitelné, že lidé chtějí známé písně. Na stranu druhou nemůžete zahrát větší počet nových písní, jež se vám třeba líbí více, než ty nejznámější. Po celou dobu sledování mi pil krev Müllerův tým. To jsou lidé skutečně nesympatičtí. Za to ale film nemůže. |80%|

Müller bol jeden z našich najlepších umelcov. Vyhral svoj boj s drogami a prehral si tým kariéru. Stratil úsudok. Miro Remo o tom natočil smutný film. A ja neviem, čo z toho bolo smutnejšie, či tá celková strata, ponižujúci pohľad na súčasnosť, alebo clivosť za veľkosťou minulosti. Miestami až pod hranicou dôstojnosti (Remo bol vždycky sviňa), ale aspoň to vzniklo skorej, ako sa Müller rozhodol pre turné s Banášovou, prerazil posledné dno a utopil sa v septiku.

V podstate sa úplne zhodujem s mnohými tunajšími recenzentmi. Muller je materiál na niekoľko celovečerných dokumentov. Remo príliš veľa času venuje prípravám koncertov vo vtedajšej súčasnosti. Tie sú repetetívne a monotónne. Mám dojem že sa mánijná depresia, ktorou posledných 20-25 rokov interpret trpí dala zachytiť po formálnej stránke aj šťastnejšie a na menšej ploche. Trpí tak v podstate každá iná konštatovaná (pretože k ničomu inému sa dokument nedostane) súčasť Mullerovho života. Chcel by som vidieť dokument o jeho búrlivých rokoch (nahé vystúpenie, drogy, cestovanie, kontroverzia) v kontraste s hĺbkovou a dôslednou štúdiou jeho súčasného stavu a možných príčin. Chcel by som vedieť viac o jeho rodinnom živote ( V istom rozhovore spomínal, že ho niekoľko krát od samovraždy zachránila myšlienka na jeho deti) o vzťahoch k ženám v minulosti. Chcel by som lepšie poznať jeho politický názor a postoje.... Muller je nesmierne zaujímavý SLOVENSKÝ umelec (netajím sa že pravdepodobne jeden z mojich najobľúbenejších). V podstate mi ani nenapadá nikto takto vhodný na samostatný, obsiahly dokument (z pohľadu hľadania prieniku kvalitného intelektuálneho umenia, zaujímavým životným príbehom a zároveň šancou osloviť a zaujať aj širšie publikum). Muller je v tomto u nás fenoménom, ktorý žiaľ (a smutne trefne - zároveň pochybujem o takomto autorskom zámere - a ak aj taký bol, tak je značne kostrbatý) zostáva nespoznaný.

Na dokument o tomto výrazném zpěvákovi jsem se velmi těšil. Bohužel jeho kariéru poznamenal alkohol a především drogy. A je dost hrozné, jak s ním jeho zdravotní stav mává. Jsou nám předloženy autentické záběry chvil, kdy se hroutí před koncertem, ruší zkoušku v jejím průběhu nebo během porady nepřítomně hledí bůhvíkam. I to je Richard Muller. Rozhodně mu nepomáhá ani to, že hulí jednu za druhou. Když sám chce skončit, (pravděpodobně) manažer na něj útočí, že skončit nemůže. Myslím, že právě to je nejvíc politováníhodné. Jeho dcera potvrzuje, že ho skončit nenechají. Je škoda, že takovýto zpěvák nemůže ani tolik, aby o sobě rozhodl sám. Bohužel tento stav je tím hlavním, který nám tvůrci prezentují, krom toho, kdy se přecpává dortem nebo nadmíru kouří. Určitě by to chtělo více minut a také jiný pohled na zpěváka než jen a pouze utrápený. Rozhodně by na to prostor byl. Vyměnil bych je za některé soukromé záběry na nichž se vlastně zdánlivě nic neděje.