Reminiscences of a Journey to Lithuania (1972)

Bol som pripravený na ťažko vstrebateľný a sledovateľný ambientný art, no prekvapivo (aj vďaka vhodne zvolenej hudbe) si to veľmi dobre drží divácku pozornosť. Najsilnejšia je jednoznačne prostredná, najdlhšia kapitola rozdelená na 100 drobných úlomkov. Cítiť z toho návrat domov, okúzlenie členom rodiny "zAmeriky" a napriek jednoznačne sformulovanej politickej rovine filmu ukrivdeného exulanta, tam nie je ukrytý žiaden hnev. Práve naopak - zenový pokoj z toho sála každým okienkom. Že sa Mekasovi podarilo zachytiť Litovský socialistický vidiek je malý zázrak. Bol to neobyčajne chytrý a významný tvorca pre dejiny kinematografie.(28.02.2023)

Obával jsem se, že mi to vůbec nesedne, ale opak byl pravdou. Velmi osobitý poetický experiment, ve kterém Mekas zobrazuje určitou část svého života ve stylu videodeníku, který prostě zaznamenává úplně všechno, co Mekase zaujalo. A jelikož už jsem dvakrát vytvořil něco "podobného", mám pro tenhle styl pochopení a Mekasovi se to povedlo podat tak, že mě tenhle vzpomínkový projekt se spoustou mě neznámých lidí zaujmout dokázal, především ta část v Litvě je povedená - a ta trvá většinu filmu. Část v USA a hlavně závěrečná v Rakousku už mě moc nezajímala, nicméně pořád to svoje kouzlo má a má ho to i celkově. Taky nemůžu říct, že bych se u toho celou dobu plně bavil a nikde nenudil, ale myslím si, že zvolená stopáž je tu naprosto ideální. Rád bych si od Mekase někdy v budoucnu ještě něco pustil - akorát mě děsí ta délka jeho dalších dokumentů, protože jsou vlastně to samé co tohle, akorát žádný pod tři hodiny nemá a nevěřím tomu, že by to na mě v takové stopáži fungovalo stejně... 4*(17.07.2021)

Nie je dokument ako dokument. Zaznamenanie vlastnej životnej cesty, spojenej s viacnásobným presunom po celom svete, z Litvy, cez Nemecko, Rakúsko do Ameriky, vplyvom udalostí nepokojného 20. storočia, tromi rozličnými spôsobmi, v troch častiach. Prvú predstavujú archívne zábery z Ameriky, miest, kam sa litovský utečenec uchýlil. V druhej, najzaujímavejšej časti, sledujeme takmer stovku záberov z cesty na rodnú Litvu s odstupom času. Návrat na známe miesta konfrontovaný s výdobytkami socializmu a totalitného režimu v jednom. Rakúske impresie tvoria tretiu časť dokumentu, v ktorej sa autor stretáva s niektorými rakúskymi filmovými experimentátormi, navštevuje starý zámok, kde jeden z nich, alebo jeho rodiny robí kustóda, účastní sa opulentných hodov. Záver je v znamení nadobudnutia meditatívneho pokoja v krajine (Rakúsku), o ktorej si myslel, že ju, vzhľadom na tragické skúsenosti, spojené s nacizmom, už nikdy viac nenavštívi. Dielo tak veľmi vzdialené dnes najrozšírenejšiemu konceptu dokumentu ako výpovedí hovoriacich hláv. Formálne experimentálne, a predsa veľmi zrozumiteľné. Veľmi dobrá práca, doslova prehriata osobným vkladom Jonasa Mekasa k téme.(30.12.2020)

Zajímavý "osobní" dokument, ale to vysoké ocenění je úsměvné.(31.07.2019)

NFR 2006(27.12.2006)