Průvodce (2008)

Japonské filmy mají své kouzlo a tento snímek není vyjímkou. Je to skvělé drama se smutnými pasážemi a kapkou humoru. Cit pro detail je zde neuvěřitelný. Klidné a přijemné vyprávění protagonisty na pozadí příběhu ještě více přidá atmosféře, kterou dotváří japonská kultura, počasí a samotnou péči o zemřelé. V podstatě jde o jednoduchý příběh, kdy je hlavní postava nucena vzdát se hraní na violancello, odtěhovat se na venkov a najít si práci. V novinách si přečte nabídku práce, která se zdá býti cestovní agentura, ale realita je trošku jiná. Na pohovoru je přijat hned bez to, aby něco řekl. Po menším dialogu zjistí, že to tak není a ve skutečnosti jde o ukládání těl do rakví. Na tento děj jsou navázány další "menší" příběhy,které jsou ale důležité pro pochopení protagonisty. Celkově asijské filmy mi přijdou zajímavé a tento obzvlášť. Opět se budu opakovat, ale ten cit pro detail je úžasný. Film hodnotím velmi kladně, opravdu mě překvapil. Nebylo tam jediné "hluché místo" a vůbec jsem se nenudil. Zasloužených 85% na ČSFD

Už dlouho jsem neviděl tak krásný a hluboký film. Smrt je tabu nejen v Japonsku, ale i u nás a tento film zachází s tématem tak citlivě a zároveň reálně, že musí hluboce zapůsobit. Nádherně vystavěné drama s krásnou hudbou, skvělými hereckými výkony a především silným poselstvím, které se týká každého z nás. Je opravdu moudré otázku smrti z života vytlačovat? Jedná se pouze o něco děsivého a strašlivého? Zasloužený Oscar a velikánská škoda, že se o filmu víc nemluví. Potřebovali bychom to...

Vždycky je zvláštní sledovat svůj první film z úplně jiné části světa, odlišné kultury. Divák, pokud si chce snímek užít a dostat se myšlence na dřeň, musí zkousout SPECIFIKA, která jsou pro kulturu ve které vyrůstal, řekněme zvláštní, nezvyklé. Měl jsem to tak i u Průvodce, v jádru jde ale osnadno pochopitelný námět, který by se dal snadno aplikovat i na naše zeměpisné šířky.

[3,5*]"Práca, ktorá pomáha s vydaním sa na cestu. Cestovná kancelária? Možno turistický sprievodca?"Poetická dráma, ktorá veľmi pútavým spôsobom pracuje s dosť neobvyklou, v podstate tabuizovanou témou. Krásne je tu zobrazená poézia kolobehu života a smrti, ktorá má výrazný tragikomický podtón - (čierno)humorné situácie vznikajú za okolností, za akých by to človek najmenej očakával. Veď kto by čakal, že pri filme, ktorý pomerne realisticky zobrazuje biznis pracujúci s mŕtvymi telami, sa môže divák občas aj schuti zasmiať (nakrúcanie propagačného videa, prvý, poriadne nechutný pracovný prípad hlavného hrdinu)? Zaujímavé na filme je to, že jednotlivé pracovné prípady sú veľmi rozmanité (proste nie je smrť ako smrť) a často prinášajú veľmi silné momenty (tými najsilnejšími sú zrejme "oživenie" mŕtvej ženy s dojímavými reakciami jej dcéry a jej manžela a objavenie kameňa v ruke mŕtveho otca). Za klady filmu považujem výkon hlavného hereckého predstaviteľa Masahira Motokiho (Daigo Kobayashi) a príjemnú hudbu Džóa Hisaišiho (dvorného skladateľa môjho milovaného Hajaa Mijazakiho). Moja jediná väčšia výhrada smeruje k tomu, že zhruba v dvoch tretinách začne film skĺzavať do gýču (obraz violončelistu so zasneženými horami na pozadí, presladená hudba, radostné tváre pri tele zosnulého, atď.). V danej časti je to pôsobenie na city trochu násilné, našťastie sa film po chvíli vráti do "normálu"."Ona má tú vec." "Akú vec?" "Vieš, tú vec..."

Přeceňované. Průvodce je dobrý snad jen jako vstupní brána do světa vážných japonských hraných filmů, vzhledem k tomu, jak je divácky a filmařsky vstřícný i pro zbytek světa, ale pokud už jste někdy nějaké viděli nebo vám něco říkají jména jako Hirokazu Kore´eda či Jasudžiro Ozu, nemyslím si, že by vám to mělo co nabídnout. Možná trochu jiný pohled na pohřby a loučení se s blízkými osobami, ale v tomhle ohledu se radši podívejte na poslední povídku ze Snů Akiry Kurosawy - tam totiž dostanete opravdu nezápadní pohled na poslední rozloučení. Osobně se mi Průvodce ani moc nelíbil, jelikož nedokáže nabídnout ani dostatečně zajímavou filmařinu, ani pořádné nebo meditativní drama, spíš pluje po vlnách co největšího zalíbení se světovému publiku, občas je nejaponsky kýčovitý nebo sentimentální a aby mohl mít nějaký konec, přijde s tím nejprofláklejším klišé jak z nějakého průměrného hollywoodského dramatu. Kvůli tomu vnímám Průvodce taktéž jako průměrný a příliš obyčejný film, který sice není špatný, vidět se dá, sem tam má co nabídnout a na ty tři hvězdy je, ale jen tak tak. A na víc to není ani náhodou. Tohle že dostalo Oscara namísto Valčíku s Bašírem? Slabé 3*