Soumrak samurajů (2003)

Já tuto samurajskou tématiku žeru, ale od tohoto snímku jsem možná očekával něco jiného. Hned říkám, že to vůbec není špatný film, jenom tu chybí jisté faktory, kterým dávám přednost raději. Má to příjemný vizuál, fajn soundtrack. I když se tu objeví jistá akce, tak se nejedná o nic šokujícího, a celkový ten styl vyprávění je jiný. Hlavní postava je tu popisována z pohledu dvou osob, a když během vyprávění o hlavní postavě něco je, tak když nastane nějaké politické dění v pozadí, tak to se jen odřekne dialogem a jede se dál, což mi přišlo takové zvláštní, takže celkově díky tomuto stylu to je pro mě asi slabší a krapet nepřehledné. Postavy mi taky moc nepřirostly, ALE musím říct, že posledních 5 minut vyvolají silné pocity. Mé hodnocení:6/10

Po delší době jsem měl těžkosti se rozhodnout, jak film ohodnotit. Začnu negativy. Velice retrospektivní vyprávění se mi z počátku jevilo jako neotřelý přístup k filmu, ale jak čas plynul, vadilo mi to víc a víc. Další problém jsem měl s příliš natahovaným koncem. Kdyby film skončil o půl hodiny dřív, asi bych byl nadšen, tvůrci ale chtěli snímku dodat ještě víc emocí a bohužel se tak děje na úkor scénáře a uvěřitelnosti. Jako pozitivní naopak hodnotím herce, zvlášť hlavního hrdinu, který byl opravdu dobrý. Obvzlášt jeho scény s rodinou byly emočně opravdu silné. Celkově jsem tedy někdy mezi dvěma a třemi hvězdami. Zajímavý film Soumrak samurajů je ale určitě.

Původní název filmu - jak již tradičně - neobsahuje v názvu a ni slovo “samuraj”, ani slovo “soumrak”. Obsahuje jméno místa:Mibu. A potom slova vyjadřující “čest” a “odlesk čepele meče”. Historicky je s Mibu spojována se zvláštní jednotkou policieShinsengumi. Děj jako takový popisuje konec této jednotky (a fiktivního Samuraje), ale vypráví hohistorická postava. Tedy celkem příjemný slepenec fiktivního příběhu na historickém pozadí. Vyprávění jako takové působí zmateně (skáče se ve vyprávění mezi třemi časovými linkami, kdy dvě jsou na první pohled těžce rozpoznatelné). Slo to zpracovat lépe. Nicméně jako celek je to sakra dobře natočené a dobře se na to dívá.

Pekný historický film o konci šogunátu. Štýlom mi pripomenul filmy môjho obľúbenca Yoji Yamadu. Takže dôraz je kladený na dramatickú stránku a bojov je tu minimum, pôsobia tuctovo a ničím nestrhnú. Trochu zvláštne pôsobí, že hlavným rozprávačom je postava, ktorá hlavného hrdinu nemala rada a mnoho vecí podáva skreslene. Až neskôr sa dozvedáme dôvody hlavného hrdinu prečo konal na prvý pohľad sebecky a tým pádom dlho pôsobil úlisne a nesympaticky. A nakoniec vlastne ani tá nenávisť rozprávača v súčasnosti už príliš nedáva zmysel, keď mu behom spomienok postupne prišiel chuť. Dlho film na mňa pôsobil pútavo, ale emocionálne ma nedokázal vtiahnuť. Až koniec konečne vo mne vzbudil nejaké emócie. Celkovo to je príjemný film o tragických prelomových časoch v Japonsku, ktorý stojí za pozretie. 7/10.

´When the Last Sword Is Drawn´ vs. ´The Last Samurai´. Co mají tyto dva filmy společného? Oba mají totožný námět a mnohé scény dokonce jakoby jeden od druhého kopíroval. Hlavně samotný závěr. Jenomže pokud byl japonský snímek uveden o rok dříve na nějaké Tokijském filmovém festivalu, spíše to vypadá, že si Američané pro sebe jen poupravili scénář, jako to udělali se Svěrákovým Tmavomodrým světem pro svůj Pear Halbor. ´When the Last Sword Is Drawn´ obsahuje hodně postav a dobře vysvětluje život samuraje, zatímco popcornový ´The Last Samurai´ je převeden do super stylových a krásných obrazů. Japonští tvůrci navíc narozdíl od akčního Hollywoodu celou koncepci pojali v daleko větší atmosférické dramatické anabázi. Celou koncepci převyšuje samurajský romantismus v daném aspektu všeho bytí a tradic a to spíše v emočním hávu právě vlivem daného tématu. Oba filmy jsou tak spíše nesrovnatelné právě kvůli rozdílnému pojetí. Hollywood je prostě Hollywood, ale i tento japonský počin stojí za shlédnutí. Jen nelze očekávat mohutné souboje, jak bývá zvykem..