Přirozené světlo (2021)

Aha, tak už to víme..  I Maďaři mají svého Marhoula. Akorát že u Marhoula mne aspoň místy zajímalo, co se děje na obrazovce. Tady mi to bylo jedno, potřeboval jsem podkres k nakládání utopenců a když se tam prvních 45 minut nic nestalo, nechal jsem to jet dál už jen ze zvědavosti, jak moc nudné to ještě bude. Chápu, že ten film asi měl být nějaký pokus o vyrovnání se s kolektivní vinou, mne ale nezasáhl a nebavil. Jedna hvězda asi za.. nevím ani za co, prostě na čistý odpad to nestačilo.

Realisticky podany pribeh par dni z vojny. Zivocisny a skutocne temny, kde najsvetlejsi moment je zaroven ten najtemnejsi. Ako velmi je vojna zla si vieme vsetci predstavit a tu je aj co si predstavit nevieme. Kolko ludskosti v cloveku po tom vsetkom este moze ostat..beznadej, otupenost. Snaha o kazdodenne prezivanie. Cakanie na novy den. Alebo aspon na smrt. Koniec. Nieco..

Snaha o výpravný vojnový film v tomto prípade síce nebola márna, ale zároveň ani nedosiahla požadovaného levelu kvality. Príbehovo je to fajn, atmosfericky temné s primeranou dávkou surovosti. Na druhej strane až príliš artovo poňaté s dlhými zábermi a nudnými pasážami, čo mne v takomto type filmu proste vadilo. Preto za mňa len jemne nadpriemerné hodnotenie kvôli nie veľmi využitému potenciálu snímku. 60 %

Film by mohl nést podtitul: "Z deníčku četaře protipartyzánského oddílu" a přinesl pro mě zajímavý pohled na maďarský podíl ve válce na východní frontě. Tím nechci říct, že by se maďarské jednotky nepodílely na velkých bojích, jen jsem chtěl ocenit fakt, jak se tvůrci nebáli poukázat na fakt, že válečné zločiny nebyly čistě německým monopolem. Vysoce hodnotím to, že se tvůrci neuchýlili k zobrazování explicitního násilí, raději ponechali prostor divákově fantazii a udělali moc dobře. Snímek získal i díky tomu zajímavou atmosféru, kterou ještě podpořilo neustále pochmurné počasí a pověstné bahno. S naprostým klidem bych film ohodnotil čtyřmi hvězdičkami, jedna ale padla za oběť až příliš uměleckému pojetí; u opakujících se, strnulých pohledů do lesa mě po čase jímala nuda. / Poučení: Nohy udržuj vždy v suchu.

Maďaři natočili své Jdi a dívej se a není to jen díky té scéně s hořící stodolou. Darkrobyk to popsal skvěle. Je to pomalu plynoucí drama jehož hrdinou je maďarský četař Ištván. Už od pohledu je zřejmé, že tenhle voják dávno vyhořel. Příkazy plní poslušně, není zbabělý, ale války má evidentně plné zuby. V promoklých ruských lesích plných bažin, močálů, rozbahněných luk a ubohých dřevěných stavení s ještě ubožejšími obyvateli to není žádný med. Nikomu se nedá věřit, voda ve studnách bývá otrávená. V lesích jsou partyzánské skupiny a jeden nikdy neví zda někdo z vesnice s nimi není ve spojení. Když přestalo s létem svítit sluníčko a demoralizovaná Rudá armáda bez důstojníků vybitých čistkami Stalina  se začala vzpamatovávat z prvních drtivých porážek po přepadení jistě si v ruských bahnech a zimě nejeden Árijec říkal v duchu - doprdele co já tu vůbec dělám, proč tu jsem v téhle zemi nikoho uprostřed ničeho? A jestli si to říkali Němci (a že říkali) pak co si teprve říkali asi Maďaři. Z filmu jde na člověka naprostá neútěšnost už jen z počasí a samotného prostředí. Oni navíc věděli, že jsou nevítáni, že jsou okupanté. Kamera zabírá vše hodně z blízka, kameraman si libuje v detailech (tak to mám rád). Ve filmu se moc nemluví krom pár odpovědí na rozkazy hlavní hrdina nemá potřebu už mluvit. Někteří režiséři válečných filmů nepotřebují ukazovat explicitní násilí aby divák pochopil do jak strašného konfliktu se lidstvo navzájem postavilo proti sobě. Některým stačí jen naznačit a o to je to často hutnější. Zde se to myslím povedlo výborně. Dávám za 4 bobule. * * * *