Případ pro rybáře (2013)

Český kriminální film natočený podle detektivního románu H. Proškové, v němž se dvojice přátel, bývalý vyšetřovatel Vašátko (V. Preiss) a malíř Horác (D. Matásek), zabývají pátráním po vrahovi mladé stopařky. Z počátečních indicií se zdá, že pachatelem je dříve trestaný řidič v podání J. Dolanského, který stopařku vezl, a který se vyznačoval podivným chováním, přesto přiznání k činu kategoricky odmítal. Vašátko, zrovna trávící svůj čas rybařením u řeky, je osloven, aby se na případ podíval. Ve filmu je často vyzdvihována pohoda a klid, který oba přátele obklopoval na jejich místě u řeky. Malíř Horác na prosbu svého přítele zjistí několik informací od kamarádky zavražděné (J. Pidrmanová), avšak totožnost skutečného pachatele odhalil mezi dalšími podezřelými právě Vašátko. Ve vedlejších rolích se objevili M. Táborský, M. Hádek, J. Dvořák, I. Svobodová, M. Myšička či K. Melíšková. Zajímavou kriminálku s vynikajícími ústředními postavami a poměrně nečekaným rozuzlením natočila L. Bělohradská a já si dovolím udělit tomuto dílu pouze průměrné hodnocení.

Osobne jsem spokojenej. Vyborni herci, atmoska, zajimavej pripad, major Nahoda zasahuje minimalne a ne zasadne. Jenom ta radobycolumbovska past na konci byla hodne na silu a tudiz neverohodna. Stejne jako v predeslych Pripadech dvou sester, co jsem tedy videl vcera, mi stale nesedi postava Horace. Mozna jsem vysazenej na amaterske detektivy typu To je vrazda. Ta zenuska se mu otevrela nejak moc lehce, udiv Preisova Vasatka jakze to s tim druhym pohlavim umi, byl stejnej jako muj. Jinak typiovat kdo je vrah nemelo smysl. Mohl to byt kdokoliv, na koho mela zrovna autorka pifku. Minule jsem cyklus prirovnaval k pokusu navazat na klasicke kalasovky, jsem rad, ze mne tento dil az tak moc nepodrazil. Za mne vysokych 8.5/10, prumerne hodnoceni zde na csfd (v teto chvili 55 proc a modra barva) povazuji za vyrazne podsazene.

Mizérie. Už je umění natočit i kvalitní detektivku. Bída, nic víc. Od špatných hereckých výkonů počínaje, křečovitým vyústěním konče. Viktor Preiss a David Matásek jako Vašátko a Horác k sobě moc neseděli a Jan Dolanský jako potenciální vrah opět jen pobrekával a koulel očima. Celé nevýrazné, režijně nezvládnuté. Co mě nejvíc bavilo byla hudba a její zvuky, které se používali v televizních filmech v osmdesátých letech.

Zhruba v polovici som si uvedomil, že som už túto epizódku pred pár rokmi videl. Repete som si teda mohol odpustiť, i keď vyslovene zle na mňa táto Proškovej krimi nepôsobí. Ako som sa však už vyjadril pri iných spracovaniach jej poviedok, všetko mi to príde na jedno kopyto, podľa jednej a tej istej šablóny. Za mňa bez emócie, atmosféry .. skrátka točíme, len aby sme niečo točili.

Tak jsem se podíval na počátek přátelství filmového malíře a detektiva v podání Preisse a Macháčka, no a nebyla to zas až taková hrůza. To já byl z těch záběrů přírody celkem nadšený, taky rád jezdím relaxovat k vodě (i když ne zrovna rybařit), stopařky zásadně nebrat!!! Nicméně tahle by vážně stála za hřích – i když se tam jak vidno vychrápala s půlkou známých a kamarádů. No on tam zas na druhou stranu snad ani nikdo svatý nebyl. Co se hereckých výkonů týče, vcelku dobrá sestava herců a hereček. Do očí bijících blbostí tam však taky byla celá řada, naivita některých vodítek a souvislostí taktéž, takže lehký podprůměr – obyčejný průměr co se týká hodnocení, je zde zcela v pořádku…