Případ s koncem (2023)

Česká kriminalistika v televizním formátu má svou specifickou tradici. Nečekejte od ní hollywoodské blockbustery, ale spíše poctivé řemeslo postavené na dialozích a detailech. SnímekPřípad s koncemzavedené krimi série do této škatulky zapadá naprosto dokonale. Kvalita filmu sice striktně odpovídá svému televiznímu původu, ale to neznamená, že by nedokázal zaujmout. Pokud od detektivky vyžadujete zběsilé automobilové honičky, přestřelky nebo agenty skákající přes střechy domů, budete zklamáni. Tento film sází na úplně jiné zbraně. Celý děj se nese v duchu mravenčí, analytické vyšetřovací práce, kde hlavní roli hraje dedukce, výslechy a postupné propojování zdánlivě nesouvisejících stop. Co filmu chybí na dynamice, to úspěšně dohání postupně houstnoucí atmosférou. Tvůrcům se daří budovat plíživé napětí a divák má možnost rozplétat záhadu společně s vyšetřovateli, což udrží pozornost od začátku do konce. Příběh se začíná odvíjet ve chvíli, kdy Kapitán Vašátko zemřel. Horác nad rakví na malém venkovském hřbitově vzpomíná na jejich první společný případ. Tehdy v komorním, zdánlivě klidném prostředí nalezeno tělo oběti. Na první pohled se zdá, že jde o nešťastnou náhodu nebo zkratkovité jednání, ale zkušení kriminalisté rychle vycítí, že realita je mnohem komplikovanější. Na místě činu totiž chybí jasné stopy a motiv je zahalen tajemstvím. Vyšetřovatelé se okamžitě pouštějí do mravenčí práce. Začínají rozplétat složité vztahy v okolí oběti – odkrývají staré rodinné křivdy, finanční neshody a skrytá tajemství, která měla zůstat pohřbena. Film ukazuje, jak těžké je rozvázat jazyk lidem, kteří mají strach nebo se snaží chránit své blízké. Každý výslech přináší novou verzi pravdy a policisté musí pečlivě oddělovat lži od faktů. Hlavní napětí tak nepramení z akce, ale z psychologického tlaku. S každým dalším zjištěním se okruh podezřelých zužuje, ale zároveň se ukazuje, že motiv měl v podstatě každý. Atmosféra houstne s tím, jak vyšetřovatelům dochází čas a vrah, který si uvědomuje, že se smyčka stahuje, začíná dělat nervózní chyby. Celý děj je tak hrou kočky s myší, kde rozhodují ty nejmenší detaily a analytický úsudek.Případ s koncemje klasická česká televizní detektivka, která neurazí žádného fanouška žánru. Sází na klidnější tempo, psychologii postav a hutnou atmosféru. Pro klidný večer u obrazovky ideální volba.Suma sumárum, TV film Případ s koncem ode mne získal dvě konečné hvězdy **.

Další díl ze série s vyšetřovatelm Viktorem Preisem. Je založen na povídce Hany Proškové podobně jako film Měsíc s dýmkou (1966), který je podle mého ale shlédnutelný pouze pro velmi tolerantní filmové pamětníky. Případ s koncem (2023) je nám sice genaračně bližší, ale nepřihlédnutí k testu na povýstřelové zplodiny zde bolí o to více. Souhlasím s tím, že spontánní přehrávání některých herců zde zůstalo na úkor důraznějšího režijního vedení.

Osmý díl série Případ pro ... .Určitě lepší než Případ se štěnicí. Tady máme sice Vašátka už v rakvi, ale Horác na něj vzpomíná prvním případem, u kterého se setkali - případ vraždy malíře na mlýně někde v přírodě. Nostalgie sice z každého obrazu přímo tryská, ale dá se u toho dobře relaxovat. Milý příběh s příjemnými hlavními protagonisty. Závěr série s detektivem Vašátkem a jeho přítelem malířem Horácem.

Nemůžu hodnotit celou "sérii" komplexně, protože jsem zatím viděl jen 5 z 8 filmů. Závěrečný díl mě ze začátku moc nebavil, něco dít se začalo až od nálezu mrtvého *** a ta "předehra" byla zbytečně dlouhá. Nakonec to bylo dějově aspoň celkem zajímavé, herecké výkony některých zkušených herců a hereček tedy tentokrát nic moc, zvlášť ve vypjatějších scénách (hádkách). Preiss a Matásek jako duo byli v pohodě. Takže to ohodnotím s odřenýma ušima průměrem, ale bohužel platí, že kvalitnější kriminálky se v naší zemi točily za minulého režimu, byť se většinou neobešly úplně bez politického podtextu.

Naprosto nesrovnatelně s původní verzí z roku 1967, která měla úžasnou atmosféru, již si člověk pamatuje i po půl století.  Tady bylo špatně snad úplně všechno - od mizerného scénáře, přes toporné dialogy šustící papírem, amatérsky působící přehrávání mnohých herců,  celkově nevěrohodné až falešné vyznění. Mnohé scény působily až směšně, jak byly neživotné a nedomyšlené.