Příliš mnoho tajemství (2011)

Kde se vzala taková krásná zahrada mezi zanedbanými farmami? Nebo je mezi zahradou a farmou nějaká spojitost? Protože po spojitostech bychom se mohli ptát neustále, vyberu jednu, která (podle závěru) vypadá sice jako méně důležitá, která však celý film nese a ztmeluje: vztah dvou bratrů, který není nikdy bez zakopaných psů (a mnohdy i koček), a který se všem (včetně rodičů), jeví jiný (většinou idiličtější), než tomu bylo v jejich něžném věku skutečně bylo. Tak jsem si to myslel hodně dlouho i já (mám dva syny), ale teď, když žiji sám, a jsem mnohem citlivější, vidím vyplouvat na povrch (podněcuji je, aby vyplouvaly na povrch), různé věci (“flotsam and jetsam“), o kterých jsem dříve neměl tušení, a které můj pastorální obrázek trochu deformují. Je to tak vždycky a všude? Dictynna Hoodová tvrdí, že ano s tím, že patogenní agens se projeví jen v extrémních případech, a že jedním takovým se bude ve svém filmu zabývat. Pozn. k rodinným vztahům: Mám pocit, že "ideální" (raději s uvozovkami) rodinné vztahy (bratři, manželé, matka a dcera apod.) mohou vzniknout jen tehdy, když se jeden "stylizuje" do funkce dělníka a druhý do funce nástroje. Jen jednota dělníka a nástroje může být ideální (pokud není mamlas a nástroj nezničí nebo se jím nezraní).

....hýbe naším soukromím, rozklíží vzájemnou důvěru. Já a ty - nevyjasněný labyrint. Zastíraná pravda překročila práh, nenechavými prsty se hluboce zarývá a zraňuje manželské soužití. Příslovečnou podkovu nadobro strhla ze dveří. Vrásky na čele, když /ne/poznáš nepřítele. Minulost ohrožuje přítomnost, mate budoucnost, je jako nepozvaný host, který se objeví z ničeho nic, který nemá příležitost se vyslovit. Jen naťukne věci závažné, které hlodají v hlavě, zůstávají v úschově, za hradbami, před světem ukryté ve známé třinácté komnatě. Co nám pomůže ulevit od napjatých citových strun, podezírání a tonutí? Zachrání vše nový člen rodiny? Stačí vytrhnout jeden bolavý zub, když je kazem napaden celý chrup?

Myslím, že název snímku dokonale vystihuje jeho podstatu i moje výhrady, neboť množina tajemství - a náznaků tajemství je v kombinaci s pozvolna plynoucím dějem skoro až vražedná. V podstatě se jedná o značně deprimující záležitost - poměrně záhy ztrácím sympatie ke všem postavám a jak se děj posouvá kupředu, vlastně už nejsem schopna rozpoznat cokoli pozitivního. Protože přítomností ani budoucností minulost nepřebijete. Nevymažete ji, neutopíte ani nezakopete hluboko pod zem - nemáte šanci se jí zbavit ... dokud se na ni nedokážete podívat bez milosrdných sebeklamů ... dokud se s ní - a sami se sebou nedokážete vyrovnat. Dítě je jen ošidná a značně riziková úlitba Bohům, kteří na vás ze svých výšin sotva dohlédnou. Protože žádné dítě se nenarodí proto, aby řešilo VAŠE problémy - to VY jste tady od toho, abyste se postarali o NĚJ ... 3,5*

Přirozené, uvěřitelné a nehollywoodské. Dva bratři, jejich tajemstvím opředená minulost a dívka jednoho z nich, toužící po dítěti. Komorní drama odehrávající se většinu stopáže mezi třemi hlavními postavami v polorozpadlém domě a přesto si přejete, aby trvalo déle! Škoda jen, že se jedna z linií úplně nedořešila, jinak bych se pravděpodobně přikláněla možná i ke 4*. A zároveň doufám, že se vynikající (a dnes už mediálně velmi slavný) Benedict Cumberbatch ještě čas od času zastaví zahrát si v nějakém tom lidském komorním dramatu, které sice nevydělá moc peněz, ale bude o to hodnotnější...

Síce tri hviezdy, ale silnejšie. Priznám sa, že do polovice filmu som uvažoval o dvoch hviezdach, potom to však šlo kvalitou nahor. Ak by sa dotiahli niektoré veci, išiel by som s hodnotením pokojne aj na štyri. Dráma, akých veľa nie je, trochu vadili niektoré hluché miesta (hlavne v prvej polovici filmu). Herci veľmi dobrý. Na jedno pozretie ok, nabudúce však už ale asi skôr nie. Rozhodne však neurazilo.