Pražský student (1913)

Problém filmu je jasný. S přihlédnutím k jeho stopáži se v něm zas tak moc naděje. Příběh lze označit za vágní a může působit zdlouhavě a rozvláčně. Co se ale může jevit jako největší zápor, může se z druhé strany pohledu brát jako největší klad. Jedinečnost toho filmu podle mě spočívá v jeho vnitřní bohatosti a v tom jak dokázal zprostředkovat autentickou atmosféru tajemné Prahy. Do toho filmu se dá vstoupit. Napojit se na něj a nechat se jeho prostředím pohltit. Ne, věřte mi, na téhle úrovni vám opravdu žádný jiný film, z doby před "Pražským studentem", podobný zážitek nezprostředkuje. Jeho tragický přesah rovněž umocňuje vnitřní podprahovou sílu díla. Nástup německého filmu, budoucího krále němého filmu, nemohl proběhnout lépe.

Režisér Paul Wegener tu hrá aj hlavnú úlohu, študenta Balduina, najlepšieho šermiara v Prahe. S ním as zoznamujeme ako s prvým. Ako druhú spoznávame Lyduschku, o ktorú majú záujem všetci, okrem neho. Dej roztáča manipulatívny Spinneli. Na prechádzke s ním zachraňuje Balduin zanovitú grófku, ktorá spadla z koňa do jazera. Film nudí do 24. minúty, kedy je obohatený o fantasy prvok, ktorý vyzerá temne. Trik zo zrkadlami však naráža na nevierohodnosť pri chýbajúcom odraze menšieho zrkadla ešte pred trikom, tak po prevedení triku overenie si chýbajúceho odrazu v menšom zrkadle je nevierohodné. Hudba však náladu scén našťastie vierohodne podfarbuje. Prostredie je zaujímavé a dá sa oceniť vtedajší štýl natáčania filmov. Škoda len, že skoro celý film sa divák dokáže nudiť a forma tu zaostáva. Výsledné hodnotenie je potom aj súčtom trochu podarených zložiek filmu, nie jedného výnimočne prepracovaného a vydareného elementu. Na nemeckej wikipédie sa expresionizmus s týmto filmom nespomína. Verím, že remake/reboot s Conradom Veidtom je lepší a ozaj sa v ňom dá vidieť expresionizmus.

Skvelý herecký výkon nielen ústrednej postavy, ktorý zahral viac ako dobre obidvoch Baduinov ale aj Johna Gottowta ako Scapinelliho súdôvodom prečo má tento film aj po mnohých rokoch obrovskú výpovednú hodnotu. Človek tak trochu podvedomo klasickým filmom pridáva na hodnotení, pretože éra nemého filmu mala nepochybne svoje čaro a mnoho hercov bez slov dokázalo vyjadriť viac ako mnoho dnešných umelcov v siahodlhých prejavoch.

Někdo si z nezřízého života pořídí dnu, Balduin si pořídil oživlý odraz ze zrcadla. Již samotný námět dává tušit, že před divákem nebude tuctové dílo. Scénář je kvalitně vystavěn, byť je rozdělen do čtyř aktů, ctí nepsané pravidlo tří částí filmu. Herecké výkony jsou slušné, mnohé neokoraly, především představitelka Lidušky Salmonová je velice dobrá. Nejlepší na celém filmu je však režie, která hýří nápady. Ať už je to sofistikované použití barevných filtrů, netradiční rámování (především příchod dvojice na hřbitov je velice zdařilý), nápaditý vizuál (schody s klenbou), nebo největší deviza filmu, tedy triky. Za zmínku určitě stojí nasnímání zrcadla, v němž ona se odráží a on nikoliv.

Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé.