Det hemmelighedsfulde X (1914)

Parádna symbióza vojnového, špionážneho a rodinného žánru. Autorský debut Benjamina Christensena spĺňa všetky predpoklady k modernému filmu. A to treba podotknúť, že bol natočený v roku 1914!

Ač 111 let staré, dodnes překvapivě moderní špionážní drama, které propojuje melodramatickou linku rodinné krize s thrillerem o falešném obvinění a státních intrikách, přičemž mnohé ze známých žánrových postupů ukazuje v neotřelé severské perspektivě, na pomezí velkých... a potlačovaných emocí. ___ Ještě předtím, než špionážní film nabyl své klasické podoby s tajnými agenty, mezinárodními spiknutími a technickými vychytávkami, vznikl v rané éře celovečerního filmu dánský snímek Tajemné písmeno X, který lze považovat za jednoho ze zakladatelů této žánrové tradice. Šlo přitom o debut, ba strhující debut jednoho z důležitých dánských filmařů němé éry, který snímek režíroval, napsal a zahrál si i hlavní mužskou roli. Na jedné straně jde o strhující špionážní thriller, který pracuje se schématem poctivého člověka, jenž se stane obětí komplotu a je nespravedlivě obviněn ze spiknutí a zrady. Christensen nás nenechává na pochybách o jeho nevině ani o identitě skutečného padoucha, ba naopak nás zásobuje všemi informacemi potřebnými k tomu, abychom se o tohoto muže báli a do poslední chvíle mu fandili.  ___ 
Na druhé straně jde zároveň o typické severské melodrama, soustřeďované na rodinu jako těžiště světa a na silnou ženskou postavu, která svého ambiciózního manžela obdivuje, podporuje a miluje, ale zároveň se cítí trochu osamělá – což se stává základem lehkého selhání s tragickými důsledky. A zatímco střet loajality a touhy se stal základem mnoha pozdějších špionážních filmů, seriózní drama "malých dějin" rozpadlé rodiny na osách manžel-manželka a otec-syn na pozadí "velkých dějin" mezinárodních špionážních her je podstatně ojedinělejším východiskem. Zejména pak ve vypravěčsky i stylisticky suverénním podání Tajemného písmene X, kde je navíc aktivní hybatelkou dramatického vyprávění právě manželka neprávem obviněného důstojníka, který svůj tragický úděl přijímá s tichým utrpením. Christensenův film je ovšem pozoruhodný i historicky, kdy s filmem jevícím se v tolika ohledech reflektovat první světovou válku a rozklad víry v instituce přichází dlouhé měsíce před jejím začátkem. ___ 
Podobně jako jiné severské filmy desátých let přitom nabízí i podmanivou vizuální intepretaci, jež spojuje precizní choreografii interiérových scén v delších záběrech a expresivní hru se světelnými kontrasty či do sebe prostříhávanými napínavými scénami. Těmito rysy ostatně o osm let později oplýval i Christensenův asi vůbec nejslavnější film, pseudodokumentárníČarodějnictví v průběhu věků(Häxan, 1922). [Psáno pro LFŠ.](15.08.2025)

Zajímavý dánský němý film, který v sobě spojuje špionážní téma, válečné, ale jak bylo zmíněno, je to především rodinné drama, kdy otec rodiny se raději nechá vojenským soudem prohlásit za zrádce a zastřelit, než aby přiznal, že ho manželka podvedla. Ta se pak snaží muže zachránit za každou cenu, zatímco on sedí hrdě ve vězení. Technicky je to dokonale zfilmované. Záběry jsou krásně čisté, umělecké, herci zbytečně nepřehrávají a jsou sympatičtí, ale ději chyběla "duše", nějaký motor, který by divákovi dal pocit, že se něco dozví, něco stane a to tady nebylo. Přesto se jedná o nadprůměr dané doby.(19.10.2022)

Jeden z vůbec prvních filmů, jenž plně reflektuje nástup Světové války. Funguje výborně jak jako válečný film se špionážní zápletkou, tak i jako rodinné drama. Památný je pro nápaditou kameru a důmyslné využití kontrastu světla a tmy, pro navození tísnivé atmosféry. Na režiserský debut jde o mimořádné dílo.(26.04.2021)

Dobově fenomenální… Nutno takto přistupovat k dílu tak starému a na pohled archivní raritě. Tento dánský film však shrnul a významně prohloubil mnoho z evropských praktik stylu před první válkou. Bohaté stylizování mizanscény a dynamičnost přechodu jednotlivých scén se více než vyrovná francouzské či italské produkci té doby. Působivé hry se světlem a stíny jsou pak zcela unikátní. Těch si musí všimnout snad každý, což je na druhou stranu paradoxní nešvar (ovšem logický). Christensen totiž na každý nevšední prvek upozorňuje až reklamním způsobem, opakuje ho a nechává vyniknout bez ohledu na potřeby děje. Typické jsou scény ve tmě, které demonstrují znalost toho, jak točit beze světla (ve Francii se tehdy i noc točila za dne) i v případech, kdy to vyloženě nesedí. Tento severský kousek si jednoduše vzal to nejsilnější i nejslabší, co tamější produkce nabízela a dal tomu nikoli rozháranou formu. Už jen první ohlasy války jsou zachycené velice silně a proslule úsporné herectví dává proto těmto výjevům jistou působivost i po letech. Přímočarý snímek, který má dostatek umu pro užívání nevšedních prostředků, bych jednoznačně pro ty, co mají v oblibě němý film, doporučil. Je to něco jako skrytý klenot.(14.04.2011)