Pravdivé zpovědi (1981)

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, ty vyslyšíš, Pane, můj Bože! Říkám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi. Mám ovšem k pádu velmi blízko, před sebou mám stále svou bolest. Ano, vyznávám svou vinu, pro svůj hřích jsem sklíčen. Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí, kdo zlem splácejí za dobro, stíhají mě, že se o dobro snažím. Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso! (Žalm 38,16-23) Tendenční film se snahou vykreslit negativně katolickou církev. Tempo děje je z dnešního pohledu pomalejší.

Viac ako o detektívku ide o príbeh dvoch bratov a ich vzťah. Máme tu zaujímavý a známy prípad vrážd prostitútok, do ktorých je zapletená smotánka rôzneho druhu. A aj cirkev a práve dejová línia v tejto spoločnosti je akýmsi ozvláštnením filmu oproti konkurencii, kde sa viac zameriavame na vyšetrovanie a rôzne stopy. Tu ide viac o konkrétne konfrontácie v rôznych situáciách, napríklad na večeri, na oslave a podobne, kedy to hlavná postava skrátka nevydrží. Ide o krimi skôr európskeho strihu (možno až artového) a v závere prekvapí v rámci vyšetrovania viac antiklimatickým vyústením a v rámci vzťahu dvoch bratov v podstate tiež, ale nechcem prezrádzať akým spôsobom sa rozhodol scenár prekvapiť. 70%

Pro Roberta De Nira šlo o velmi zajímavou roli. Po Kmotrovi a tomto filmu hrál totiž v řadě mafiánských filmů spíše záporáky. Bohužel v USA se mafiáni rozmáhali čím dál víc již od počátku století. Důležitou součástí jejich myšlení je ale právě i náboženství. Je to sice neuvěřitelné, že se vraždící, korumpující, zastrašující a vydírající mašiny mohou modlit a dokonce věřit v Boha, ale je to tak. Navíc tím zabily dvě mouchy jednou ranou, jelikož na veřejnost mohli svými církevními příspěvky působit mírumilovně a duchaplně. V tomto filmu je tak jasně zobrazeno, jak moc se odloučila americká katolická církev od té Evropské. Řím byl zkrátka až moc daleko a za oceán nebylo vidět. A tak vysocí církevní představitelé ochotně nastavovali dlaně s tváří obrácenou k nebesům a zavřenýma očima. Bylo jim jedno, že berou od lidí, kteří vraždí, hlavně když se dolary sypou. Nemluvě o tom, že za to od mafiánů často obdrželi dárek v podobě nějaké té prostitutky. O čem se tu nemluví a člověk si to má nebo může pouze domýšlet je fakt, že pro církev bylo toto úzké napojení výhodné i z mnoha jiných důvodů. Mohli tak třeba snadno umlčet své kritiky a oponenty. Církev zkrátka byla je a bude na úrovni nacistů a komunistů, to říkám pořád. Víru v Boha nemusí člověk nutně spojovat s touto organizací.

L.A. sklonku padesátých let, kdy se vzduchem line vůně černých jiřin, římskokatolickou arcidiecézí protékají nekřesťanské peníze a za krvavým půlením amerických snů vždycky stojí nějaký Rollo Tomassi.. Zbytečně podceňovaný Grosbardův neo-noir ukazuje sílu v jednotlivostech, aby podobně jako zápletky svého žánru nikdy nenabídl úplnou satisfakci. S detektivním kolegou na lehce cynické vlně surfující Duvall překonává Zklidněného býka, který musel kvůli natáčení za 14 dní co nejvíce ubrat na váze, melancholická hudba Georgese Deleruea sebou nese spirit francouzských krimi a poslední scéna Vyrovnaného a Zbaveného viny přináší přiměřený emocionální dopad. Věčná je jen poušť. Poušť, kde z nevadské strany uklízejí do děr a z kalifornské na zapadlé farnosti..

Nemůžu si pomoci, ale i přes skvostné herecké obsazení film postrádá tempo, výraznější linku a konkrétnější obrysy. Z filmu o vraždě mladé herečky a postavení církve ve společnosti by se dalo určitě vydojit mnohem více, než jen ploché tlachání mezi bratry, knězem a policistou, s absencí silnější dramaturgie. Navíc je strašně rozvláčný a nudný. Občas snímek vynikne dobrými momenty (pornografie ve čtyřicátých letech, místo nálezu zavraždění ), ale to je na takové téma zatraceně málo.