Polisse (2011)

Vydržel jsem to asi 32 minut, do razie v tom cikánským stanu. problémy francouzských cigošů mě fakt nezajímají a celkově mě tenhle hysterickej uřvanej chaos sral prakticky od prvních záběrů. Zase jednou nechápu, proč jsem to stáhnul, dvě hodiny deset tomu zmatečnému sledu scén, poskládaných bez ladu a skladu fakt věnovat nehodlám.

Ach. Velmi těžké na hodnocení. Já vlastně podobné typy filmů nemám zas tolik v lásce. Prostředí a téma, které se zas tolik netočí a od začátku do konce je to velmi smutný až znepokojivý pohled. Polisse totiž sleduje polodokumentární formou denní rutinu policejního oddělení, které se zaměřuje na zneužívá dětí. Do dění také probublávají mezilidské vztahy a sledujeme jak denodenní práce dopadá na jednotlivé členy jednotky. Finále mi film vyloženě zkazilo, protože nemusím takové vychtěné šokující finální záběry, které vyústí v titulkové hrobové ticho.

Konečne francúzky film, ktorým som si po dlhšom čase napravila pachuť po pár nevydarených "francúzákoch". Som rada, že Francúzi vedia točiť stále dobré filmy. Začala som toiž už pochybovať. Maïwenn znovu nesklamala. Po príjemnom prekvapení v podobe filmu Mon roi som siahla po jej skoršej tvorbe a oplatilo sa! Polisse je síce zvláštny film, ktorý zrejme nezaujme každého. Plne ho možno dokážu precítiť hlavne tí, ktorí vedia aké náročné je pracovať s ľuďmi. Obzvlásť s ich temnými stránkami. Ja som si tento film doslova vychutnávala.Videné v rámci projektu 52 films by women.

Netušila jsem, že mě po první asi půlhodině rozporuplných pocitů tenhle snímek tak zasáhne. V každém případě už jen námět je sám o sobě velmi citlivý a umět ho zpracovat tak, aby diváka nějak oslovil je nesmírně těžké. Maiwenn Le Beskco nám polodokumentární formou přiblížil strašně náročnou a psychicky vysilující práci zvláštní skupiny policie, která se věnuje s obrovským nasazením vyšetřování, kde se jedná o obtěžování a zneužívání mladistvých, či jiných problémů souvisejících s dětmi. Jejich práce má pochopitelně vliv i na jejich soukromý život, kdy se musí mnohdy vypořádávat i se svými problémy. Je to opravdu vyjimečný film s mnoha silnými, emotivně vypjatými scénami a já ho i přes ten těžší rozjezd doporučuju ke zhlédnutí. -"Nejsmutnější je takový svět, v němž vyrůstají smutné děti".

Každodenní rutina, která tu a tam vytrhne ze stereotypu i ostřílené hráče policejního týmu, který se snaží snižovat bezpráví na těch nejzranitelnějších – dětech. Navíc se jejich snaha odehrává v zemi, ve které je odhadováno, že až čtyřicet procent populace má předka, který pochází z nějaké migrační vlny. Takže tohle francouzské kriminální drama je o to větším koktejlem etnik, tradic nebo náboženství. A policajti, a obecně státní správa, to v etnicky různorodé zemi nemají vůbec snadné. K postavám (kterých je docela hodně) jsem si hledal cestu obtížněji, místy jsou až moc hysterické, i když chápu, že snaha netahat si práci domů byla marná. Tenhle psychicky „odolný“ tým se navíc sobě navzájem stává druhou rodinou, která rozumí každodenní bezmoci. Zneužívání dětí a mladistvých je téma velké a citlivé, tady mi nicméně zpracování sedlo na lepší tři hvězdy.