Pozoruhodné dějiny Francie (2022)

Nedivím se nízkému hodnocení, jde o takový suchopárný encyklopedický zrychlený přehled dějin Francie. Dávám průměr 50%. Zaujalo me, ze tesne pred Velkou francouzskou revoluci platili obyvatele dane 50% a slechta s duchovenstvo zadne a presto stat zacal financne krachovat. A ze Napoleon kratce pred svym padem  za smesnou cenu podstouoilil svou nejvetsi kolonii Louisianu a mel odvahu znovu zavest otroctvi, coz vyvolalo  boure v koloniich a Francie prisla o svou nejbohatsi kolonii Haiti. Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/16074288756-pozoruhodne-dejiny-francie/224382579690001/(21.08.2024)

Neuvěřitelně trapný dokument, který dokazuje, proč se někdy říká, že Francouzi jsou "rusáci" Západu. Z toho, jak jsou dějiny podávány přímo čiší jeden z "vynálezů" Francie - primitivní šovinismus a tupý nacionalismus. To, co nám francouzští autoři "dokumentu" předkládají je až neuvěřitelně manipulativní s takovým množstvím nesmyslných "faktů" a tvrzení, že to připomíná způsob, jak vlastní dějiny prezentují (zejména zase v dnešní době) právě ti již zmiňovaní Rusové. Nic špatného, žádné špinavosti a zákeřnosti, samý rozvoj a samé úspěch a oslnivá vítězství. Konkrétně, mimo spoustu dalších  se zde třeba tvrdí, že Vercingetorix měl v boji proti Caesarovi 60 tisíc mužů a Římanů bylo sto tisíc. I ve francouzské mutaci wiki se uvádí, že Caesar měl 10 až dvanáct legií a "tabulkové" číslo příslušníků jedné legie bylo 6.000 mužů, ale bylo zřídkakdy dodrženo. Takže 60 tisíc měl Caesar a přes osmdesát tisíc měli Galové. V jedenáctém století prý měla Paříž sto tisíc obyvatel - ani náhodou, měla jich kolem 50 tisíc. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. V souvislosti s bitvou u Bouvines, která je prezentována jako vítězství Francie nad Evropou se zde objeví pozoruhodné tvrzení, že bitva byla přelomová tím, že na francouzské straně bojovali nejen rytíři a urození válečníci, ale také "obyčejní" sedláci. Představa, že v ostatních armádach koalice byli jenom samí rytíři je až zábavná - pěší oddíly, byť ne tak početné, jako mnohem později tvořili sedláci vždycky a stačí si připomenout jádro anglické armády za stoleté války - lučištníky. O slavných francouzských porážkách (Azincourt a Crecy) tady nepadne ani slovo, stejně jako tady není nikde zmíněno, jak dopadli nebozí kataři na jihu Francie. Člověk se ani nediví, jak je tady zdůrazňováno, že Janičku z Arku zajali a de facto měli hlavní zásluhu na jejím upálení perfidní Angličané. Francie není zdaleka tím, jak ji sami Francouzi prezentují. Není ani kolébkou evropské kultury, ani centrem vědy, zato většina lidí téhle fabulaci díky okázalé prezentaci věří. Francouzi ale skutečně leccos vynalezli. Kromě již zmíněného tupého nacionalismu a šovinismu to je také genocida, náboženská intolerance, politický teror, diktatura nebo moderní totalita a agrese pod líbivými hesly rovnosti, demokracie a svobody. Druhý díl je taky dost výživný. Oslavován je tady František  (pravidelně rabující renesanční Itálii) a zmíněna je tady i bitva u Marenga, kde byl onen úžasný František (který si pozval na pomoc proti Španělům Turky a přenechal jejich loďstvu Toulon jak základnu) u Pavie rozdrcen a skončil v zajetí ve Španělsku. Oslavován je i Ludvík XiV, aniž by zde bylo slovo o jeho dobyvačných válkách, které proti němu sjednotily většinu Evropy a komické je, že jediné zlo, které je tady zmiňováno s aktivistickou důkladností je onen přesun otroků z Afriky do Ameriky. Naštěstí je zde ale správně uvedeno, že otroky nakupovali bílí obchdníci od jiných černých Afričanů, kteří tak zpeněžili kořist z četných místních válek. Nesmí ale chybět poznámka. že Angličané a Portugalci otroků "dodali" od Ameriky dvakrát tolik. O slavných porážkách Francie za Ludvíků IV. a V. se tady nedozvíme nic, zato je tady velebena činnost markýze de Vauban, který proslul jako stavitel pevnostní. A zbytek je tradiční. Oslava francouzské revoluce a její údajný světodějný význam, pozitivní činy Napoleona (Rusku a Waterloo se tvůrci vyhnou nemohli) a následně až komické tvrzení, jak se Francie později zase stala hlavní evropskou mocností. Lehce je zmíněna porážka v roce 1870-71 a následuje zasde oslava francouzského významu a velikosti. Reparace vyžádané po "vyhrané" Velké válce byly prý oprávněné s ohledem na devastaci severní Francie. Také se dozvíme, že (dle vyjádření německého císaře Viléma) spojenci vyhráli válku jen a jen díky Clemenceauovi a ne Američanům (o britském příspěvku zde není ani slovo). prostě záplava lží a manipulací pokračuje dál a dál. Komické je tvrzení, že Paříž osvobodila francouzská divize generála Leclerka a tak snad jediné, čeho si zde (opět díky progresivismu dnešní doby všimneme) je pravdivé tvrzení, že většinu de Gaullovy armády tvořili koloniální vojáci ze Senegalu a arabských držav na severu Afriky. Nicméně, i invaze Dne D i operace Anvil jsou podány tak, jako kdyby Francouzi tvořili početně, technicky a organizačně rovnocenou složku anglo-amerických sil. Kdyby takhle někdo zfilmoval české dějiny, početné řady místních čecháčků by se snad zbláznily. Dějiny Francie znám dost dobře, ale naštěstí díky soudným autorům, v prvé řadě (třeba Ferre, Castelot nebo Maurois), ještě štěstí, že podobný "dokument" už nemohou komentovat...a je s podivem, že něco tak hloupě tendenčního ČT vůbec vysílá.(18.08.2024)(méně)(více)

V titulcích (obou dílů) filmu uvedeno: rok výroby 2023.(30.11.2024)

Celkem zajímavý průřez dějinami Francie. Ale v tom průřezu je jeden velký průser: vynechání náboženských válek ve druhé polovině 16. století a hlavně osoby Jindřicha IV., nejlepšího ze všech králů.(31.08.2024)

Kronika "konferenciéra ciferníků." Ze zápisníku časů země v praku, střelném prachu. Od raných ranečků  po tanečky ve fraku.(15.08.2024)