Velké naděje (1946)

Určite lepšie a záživnejšie spracovanie ako to z roku 2012, ktoré som mal možnosť vidieť. Davin Lean na režisérskej stoličke nesklamal, ale film stojí predovšetkým na skvelých hereckých výkonoch. Darmo, stará britská herecká škola sa hneď pozná - Mills, Guinness, Currie, Simmonsová a tiež množstvo predstaviteľov drobných rolí. Trochu som mal problém, keď peknučkú mladú Simmonsovú vymenili za staršiu herečku, ktorá už nebola to pravé orechové. Ani sa na Simmonsovú nepodobala, mala aj úplne inú postavu, ani čo do krásy nespĺňala potrebné parametre. Každopádne, klasickému námetu svedčí aj klasické spracovanie, čo sa mi osvedčilo už toľkokrát.

Zajímavá podívaná. Většinou mě tyhle černobílé adaptace knižních klasik docela nudí a Nadějné vyhlídky nejsou zas tak velkou výjimkou, ale musím uznat, že ten film (či původní Dickensův román) měl něco do sebe. Zejména první třetina, neradostné Pipovo dětství, setkání s děsivým trestancem a návštěvy v rozpadajícím se domě u rozpadající se paní Havishamové a kruté dívky Estelly měly atmosféru téměř hororovou. Dospělá pasáž je sice klasické načinčané kostýmní drama s tragicky obsazeným Pipem (mladíka hraje skoro 40letý herec) a ošklivou Estellou, nicméně v těch správných okamžicích umí Lean udělat dramatickou scénu (střetnutí na moři, závěrečné stržení závěsů) a happyend mě vyloženě potěšil. Takže za mě slabší 4*. PS: Ve vedlejší roli slavný Alec Guiness ve svém prvním filmu. Historický film roku 1946.

Zdařilá adaptace, bohužel až na dva podstatné aspekty: hlavní hrdina je na svou roli očividně přestárlý, což neustále strhává pozornost, a ještě větší problém představuje happy end, kterým se celé dílo a jeho neúprosné směřování za neúprosného odtikávání zastavených hodin brutálně odklání od celkového smyslu knihy a významu toho, co to znamená prožít celý život s nadějí na krutě a zámyslně vnuknuté vyhlídky, celý jej tak nevratně a nehodnotně utratit. Ač jinak mám vůči Curaonovi plno výhrad, s touto látkou si poradil lépe, i když možná byl jen svobodnější si s ní lépe poradit. Umím si představit, že Hollywood Leanovi v roce 1946jednoduše zakázal vyšeptale tragický, zoufalý, bezvýchodný konec, jaký pro svého hrdinu s komicky nevhodným, nepanským jménem Pip, jež ho jako bludička z vřesoviště pomáhá vést do záhuby, nastrojil filosofující realista Charles Dickens.

Adaptace nejklasičtější knihy do toho nejklasičtějšího možného filmu. Velká hollywoodská produkce plná opulentně konzervativních kompozic a vůbec stylu. Taková mramorová rozmáchlost asi k Leanovi patří, jediná škoda je, že tohle jsou filmy dělané pro plátno. Každopádně na člověka dýchne doba jiné kinematografie.

Úvodné minúty sú pekne desivé a majú uhrančivú temnú atmosféru. Po tom všetkom sa rozjasní, hlavná chlapecká postava nastúpi na čudné vyučovanie ( drezúru ) o živote a začína pociťovať prvé tlaky ( každý vie, čo mám na mysli ). Zvyšok sa vezie na vlne melodrámy strihnutej kriminálnym príbehom, ničím zaujímavým. Zostať tak pri tajuplnosti a takmer hororovosti úvodu, išlo by o pecku.