Potulný samuraj Kenšin: Kjóto v plamenech (2014)

Návrat vítězného týmu z prvního snímku i poutavý název ve mně vzbudil snad až příliš velké naděje. Ty pak bohužel nebyly naplněny. Hlavně tedy tím, že Kjóto neskončí v plamenech, a celý film je spíš taková příprava na třetí, finální díl. Oceňuji tedy snahu, ale už se moc těším na doufejme velkolepé finále.

Všetky diely filmového spracovaniaRurouni Kenshinboli pre mňa strhujúce a veľmi ma bavili. Ako po obsahovej, tak po vizuálnej stránke. Hlavný hrdina Takeru Satoh, bol pre rolu Kenshina fantastická voľba.  Bezpochyby ma bavili najviac„záporáci“a to bez výnimky! Pri niektorých naskakovala husia koža, pri druhých sa vyčaril úprimný úsmev na tvári a vzbudil obdiv nad ich rozmanitosťou, bizarnosťou a sugestívnosťou.

Relativně slušné pokračování prvního dílu, které slouží spíš jako jakési propojení prvního a třetího dílu. Takže ano, jsem trošku zklamaná, ale zároveň druhý film splnil to, co jsem čekávala - nalákal mě na další díl. Vše, co by mohlo být řečeno o prvním dílu, můžete použít i zde, jen je tu trochu více postav, ze kterých nejvíc zaujme (aspoň dle mého) Shishio. Ano, chci o něm vědět víc, opravdu mě zaujal. A jedna velká "nevýhoda" filmu? Když vás někdo pořeže a vám neteče krev. :) Y a y, díky za cenzor.

Pořád se jedná o skvělou podívanou. Ale pár věcí mě od prvního dílu zklamalo. Zaprvé příběh už není tak semknutý, jelikož se hodně pohybujeme z místa na místo. Hlavní postavy se rozdělí a my je sledujeme zvlášť, takže je děj spíš epizodický.  To ale znamená, že i když se stále něco děje, tak se hlavní děj skoro nikam neposouvá. Ono je to i tím, že je to celé složitější než první díl- záporák se snaží ovládnout celou zemi, má celou řadu následovníků a potom jsou tu i jiné bojové skupiny s jejich historii. Ty naše postavy, které jsme si zamilovali z prvního dílu vstupují do širšího světa a najednou působí trochu male. A je tu opravdu ohromné množství nových postav, kdy každá z nich má nějaký svůj příběh a cíl. Ale je jim věnováno tak málo prostoru, že si k nim nevybudujeme vztah a vnímáme je jako okrajové. Největší problém jsem měla se samotným Kenshinem, který mi připadal v tomhle díle nevyvážený mezi tou dětsky hloupoučkou roztomilostí a pak velkým bojovníkem s temnou minulostí. Já vím, že to v anime funguje, ale ve filmu jsou tyhle výkyvy postav nepřirozené. V čem je ale Kjóto v plamenech lepší než první díl, jsou určitě samurajské souboje, které po vizuální a choreografické stránce působí perfektně. Ke konci očekáváme uzavření nějakými epickými souboji a skutečně se tu bojuje na několika frontách. Pak se to ale najednou utne a musíme si na vyústění počkat do dalšího dílu. Toho konce je škoda, protože jednak v něčem kopíruje Zrození, a pak i kvůli té neuzavřenosti působí celý díl trochu vycpávkově. Ale i když je druhý díl horší první, tak ho mám zpětně ráda. Ta temnější atmosféra má přece jen něco do sebe.

Dvojka mě hned od začátku bavila více – asi jsem už věděl, co přesně čekat. Nemusela se zaobírat definováním postav, přestože je provedla určitým vývojem při překonávání jejich pochybností, jen pokračovala ve vybrušování pohledného, výpravného "live-anime" stylu. Především se však vytasila s přímočařejší zápletkou, která představila skupinku komiksových padouchů, pohrála si s dynamickou akcí na cestě k nim (a v hořícím Kjótu), sem tam zamudrovala o nových pořádcích… a dokončení příště.