Postava k podpírání (1963)

Připadá mi to jako taková československá odpověď naThe Twilight Zone. A musím říct, že víc než povedená. Některé scény a záběry bych se nebál označit za geniální. Snímek chvilku po začátku s odzbrojující samozřejmostí představí půjčovnu koček a než se stihnete vzpamatovat, začne na vás vrhat jeden jinotaj nebo nečekaný zvrat za druhým. Kamera a zvuk jsou přitom tak podmanivé, že se některé pasáže na dlouho zaryjí do paměti (např. čekárna nebo chůze po schodišti). Místy dokonce přiznaně padá čtvrtá stěna (zrcadlení štábu ve dveřích), což jen dodává na záhadnosti. V našich poměrech zjevení.

Nedávno jsem v Brně zašel do ošuntělé uličky, která mě přivedla na jedno intimní náměstí, jež jsem neznal. Pamatuji si, že několik domů tam propojovala rezavá pavlač se starými pražci a za rohem byla malá výloha s fotkami domácích mazlíčků a nahoře nápis: Půjčovna koček. „Co to je to zase za blbost, kdo by si půjčoval kočky?! Naštěstí jsem nebyl hloupý, dovnitř nevstoupil, a žádnou kočku si nepůjčil. Vím totiž, že to jsou nevyzpytatelná a tak trochu tajemná stvoření, která se nedají ochočit. Neudělal jsem stejnou chybu jako protagonista „Postavy k podpírání.“ Vůbec se nedivím, že ta půjčovna druhý den zmizela a jemu začal narůstat dluh za nevrácení půjčeného v termínu. Inu kočky, s nimi není radno si zahrávat. _____ Bohudíky!!! Konečně jsem v Československu narazil na filmaře, rozuměj tvůrce, který přemýšlí filmem a nebojí se TVOŘIT FILM. Já ho doposud nepoznal a on tu celou dobu byl a jmenoval se Pavel Juráček, stojí vedleAlaina ResnaiseaChrise Markera. Už první záběry z filmu mi dali vědět, že jsem ho našel, Československého filmaře. Na závěr ještě vložím pár vět z filmu: „Válečným štváčům navzdor – splníme výkup brambor.“ --- „Cholera – mor – mravenci – Trumanovi spojenci.“ --- „Náš lid bude...“ --- „Tralali, tralala, ...“, --- „Člověče, já ti nerozumím!“ --- „Tak tohle nikdy nepochopím!“ --- „...a soudruh Kilián odešel.“

Muž si na den půjčí v půjčovně koček kočku, následující den ji má vrátit. Když ji nestihne vrátit, narůstá mu denně dluh. Nicméně, když se vrátí na místo, půjčovna tam už není. Kafkovský laděný příběh plný drobných malých podivností má v restaurované podobě a s předabováním postav, kde hlasy mnohdy i nesedí, včetně zvláštních "trhaných střihů" a přetáčení dost netradiční nádech. Od Juráčka jsem kdysi plánoval přečíst jeho monumentální soubor deníků, ačkoliv už jsem pár jeho filmů viděl a zase tolik jich nenatočil, přišlo mi to nad moje zájmové síly, ale po dílech jako je tyhle ten zájem o tohohle autora definitivně stoupá. Moc pěkně nasnímané. Hodně i dobovka, v zachycení typických byrokratických poměrů a přitom i česká nová vlna, takže to vše spíš bublá pod povrchem."Vlastnost, kterou se člověk liší od zvířat na pět." - "Rozum." - "Neee, kázeň!"

Nerad snižuji průměr hodnocení snímku, ale na mě dělal dojem spíš náhodně pořízených a sestříhaných záběrů, spojených sgeniálním nápadem, absurdním humorem(který byl tehdy nanejvýš moderní) a okořenný trochou surrealismu. Výsledná alegorie mne přes krátkou stopáž nezaujala tak jak jsem očekával, možná je to tím že tu dobu nepamatuju. Možná tím že nejsem ten správný divák, Pavel Juráček byl intelektuálně na zcela jiné výši než já, tobez mučenípřiznávám. Raději si ale pustím jakéhokoliŠvankmajera.

Juráček dokázal s až skličující efektivitou vystihnout tichou absurditu labyrintu byrokracie. Za její lidskou tváří dlí apatie nulového pochopení i nervozita z obavy neustále hrozícího odhalení nesmyslnosti celého aparátu. Nicméně ta půjčovna koček zní jako super byznys model (teda když si odmyslíme náturu koček).