Volání rodu (1977)

Naivní, milé a naprosto ojedinělé ve světové kinematografii. Tenhle poslední díl trilogie mám nejraději, také díky přepychovému Miroslavu Moravcovi. Celá trilogie je svojí jednoduchostí a  pomalým tempem v kouzelných exteriérech a s originálně-zvláštní poklidnou hudební kulisou balzámem na divákovu duši.

Takze na novy rok bezelo tohle sileny retro s j. Bartoskou a L. Hradilkem v hlavnich rolich. Je to take muj prvni komentar roku 2024, takze vse nej. Bohuzel s hodnocenim musism zacit velmi nizko, ponevadz ten film dre celou dobu bidu s nouzi. Navic pokud uvazujete odejit s tohoto sveta, tak depresnivni hudba, ci nastroje vam muzou usnadnit vase rozhodnuti. Pro me to neni dobry film. Prekvapive jsem se take dozvedel o Gabine Osvaldove, ktera ve filmu hraje Bartoskovu pichavku.

Poslední díl trilogie o Pražácích z doby kamenné. Staří známí z předchozích dílů podniknou poměrně strastiplnou anabázi za úrodnou půdou. Což evidentně nejlépe snáší nejmladší člen neolitní partičky. Mladý Havran poznává Rosničku a zjišťuje, že je načase přestat si hrát se svým pírkem sám. Tak holku zkouší lámat hrou na píšťalku a tak podobně, aby mohl prožít něco podobného jako Sokol Bartoška s Osvaldovou v jejich nejŠťastnějších chvílích. Budeme mu držet palce ať se zadaří, protože to už se nedozvíme. Jan Schmidt se Zdeňkem Liškou vyčarovali pěknou atmosféru na základě dobrodružného příběhu Eduarda Štorcha, která mě zaujme i po tolika letech a navíc filmů z tohoto období se zase tolik netočí.

Třetí díl mi už tak zajímavý nepřipadl. Děj je sice zase nový, ale po shlédnutí celé trilogie ve mě pořád zůstává pocit, že se člověk o životě pralidí mnoho nedozví. Některé scény jsou trochu uječené a postavy jednají afektovaně. Nutno ale dodat, že je to pořád to nejlepší, co kdy z tohoto tématu bylo natočeno.

Třetí a poslední návrat do oněch časů, kdy jsme už nebyli jen lovci a sběrači. Nicméně musím konstatovat, že počasí se evidentně neřídí scénářem, poněvadž opravdový třeskutý mráz vyhlíží docela jinak. Tady si bezstarostně zurčí potůček, nemaje ani při březích pražádného ledového krajkoví, a v okolní krajině leží jen něco málo na pohled těžkého, mokrého sněhu. Ani jehňátko, jakožto jedna ze čtyřnohých hereckých hvězd, není v žádném případě něžným, bělounkým, sotva zrozeným mláďátkem - jak je divákovi podsouváno, ale mohutnou, umolousanou, téměř dospělou ovcí. Důvěryhodnost zápletky prakticky kopíruje důvěryhodnost klimatických podmínek i oné kudrnaté hrdinky, která nepotřebuje ondulaci, tudíž nikterak nedbá o svůj vzhled - o to aktivněji zkouší cudně zatajit svůj věk ... v bláhové naději, že jí to projde. Na druhou stranu - poctivá snaha o vyobrazení české kotliny za dob dávno minulých by tu byla, takže v souhrnu opět slabší 3*