Osada Havranů (1977)

Já si hlavně pamatoval to očkování na rameni pana Bartošky, tomu jsme se všichni hrozně chechtali. Přesto jsem se po létech znovu podíval a jen si potvrdil svůj tehdejší názor,že tedy jako nic moc. Ono je to těžké, kdo přečetl několik Mayovek a Foglarovek, tak ho tohle asi nijak ničím nepřitáhne.30 %

Kniha i film mého mládí. Na tuto trilogii ze středovéku se vždy, když ji opakují, ráda znovu podívám. K některým věcem z dobové výpravy bychom mohli mít připomínky, ale historických snímků byla natočena řada, a kdo by s určitostí mohl tvrdit, že to tak skutečně tehdy bylo. Nejedná se o dokument, ale o dobrodružný příběh určený pro mládež, jímž se snaží Eduard Štorch přiblížit tehdejší tvrdé primitivní a mnohdy kruté životní podmínky. Zasvěcuje studenty do reálií, tradic a zvyků doby, jako byl lov, začínající zemědělství a směnný obchod. Je to vzdělávací film a děti si z něho zapamatují víc než ze strohých stránek učebnice.

Celé trilogiije po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. VýbornáLiškovamuzika navozuje tíseň a brání sentimentu, vedruhém dílutrilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam.Schmidtbyl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušenýMacák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, žeposlední částje pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus.

Dejme tomu, že se spíše než o skutečný film jedná o volnou ilustraci ke knihám E. Štorcha, o ilustraci bez větších ambicí, efektů i výpravy (soudím, že jinak to v době vzniku ani nešlo) určenou primárně pro vzdělávání mládeže. Jenže vzdor svému určení i minimální práci s postavami jde o dílko povedené, dovedně kouzlící onu správnou atmosféru, a dokonce křesající jakési emoce.

Je pravda, že pokud se na tuhle minisérii podíváte bezprostředně po shlédnutí AnnaudovaBoje o oheň, kde je pravěk vylíčen opravdu syrově a pračlověci jsou umatlané, špinavé, chlupaté rozcuchané divoké opice bez zábran a téměř bez morálky, přijde vám Osada havranů jako večerníček pro děti (což byl ostatně asi i záměr tvůrců). Bartoška s vyžehlenými vlasy a vypulírovaným čisťounkým tělem je tu evidentně hlavně pro pobavení dámského publika, takže fakt, že tu nemá moc co hrát bych asi pominul. Nutno naopak vyzdvihnout zřejmě životní roli Bohumila Vávry, který mi tu v jeho roli náčelníka Havrana lehce připomněl Kemrova Kozlíka z Markéty Lazarové.  Byť jsou tyto dva elementy pochopitelně nesrovnatelné. Samozřejmě Divous Viléma Bessera působí taky velmi autenticky a už kvůli těmto dvěma mi přijde škoda, že série jako celek dopadla tak slabě. Byť přiznávám, minimálně první díl, na mě v dětství působil docela silně. Ale holt, dnešní standarty už máme trochu jinde...