Posledních 10 let (2022)

Nádherný, něžný příběh dvou krásných lidí, kteří využili svůj čas naplno. Tak si představuji věčnost, ve kterou věřím. Nedá se totiž měřit nic, co je důležité. Láska, věrnost, oddanost, život. Pro to jsme byli stvořeni. Ten film přišel ve správnou chvíli a moc tvůrcům děkuji.

Taký lákavý popis filmu a spracovanie totálne na prd. Emocionálne chladné, nezáživne, zdĺhavé. Ako keby to bolo bez duše a necítil som vôbec, že hlavná postava v podstate umiera. Japonci sa opäť trafili mimo môjho záberu.

Film je definicí toho, v čem se Japonci vyžívají - pomíjivostí. Ať už pouhých okamžiků, či života obecně. Zde umocněno o fakt, že hrdince toho času vážně moc nezbývá a byť by sebevíc chtěla, svůj osud nemůže zvrátit. Popravdě jsem do poslední chvíle doufal, že všechno dobře dopadne, přecejen zázraky se dějí (zda se udál i zde, to samozřejmě neprozradím). Na snímku jsem ocenil přístup k plynutí času, retrospektivě, a obecně k žití života jako takového. Dost dobře rozebírá kontrastní rozdíl mezi někým, kdo vlastně ani žít nemůže, a někým, kdo může, ale zprvu nemá žádnou motivaci - klasická životní férovost. Méně mi sedla romantická podsložka a až zbytečně roztahané drama, které bylo jako na houpačce, místy příliš tlačící na pilu, ale přes všechno nějakým způsobem odtažité. Nedokážu plně popsat svůj dojem, ale něčím mi film zkrátka nesedl a byť mi svým emočním vydíráním dokázal navodit pocit knedlíku v krku, bylo to až fakt po intenzivním bolestivém drilu, po němž si má mysl řekla „fajn, tak teď už je to vážně až příliš smutné, vytlačím ze sebe dojetí“. Nechápejte mě špatně, téma nezlehčuju a jak jsem řekl na začátku, pořád jsem doufal, že bude lépe. ale očekával jsem o dost větší ránu.(Možná po druhém zhlédnutí by přišla, ale takhle se týrat nebudu.)Na film jsem koukl nicméně z důvodu, že má hudbu na svědomí skupinaRadwimps, kterou moc dobře znám z některých novějšíchShinkaiovek, tudíž k hudebnímu podkresu nemám výtek a dočkal jsem se i originální vokální titulní skladby. Vizuálně jde taky o moc pěknou podívanou, kterou obohacují třeba záběry z ruční kamery (bohužel spíš jen ze začátku), a pro příznivce padajícího listí (sakury) se také najde typicky japonské vyžití.(10.11.2025)

Námetovo sme tu mali na podobnú tému nevyliečiteľnej choroby a umierania už viacero filmov, takže o nejakej originalite sa žiaľ hovoriť nedá. Japonci zvyknú byť vo filmoch pomerne teatrálni, no tu akosi na to nebol dôvod, a skôr to poňali pateticky - čo by mne osobne až tak neprekážalo, ale tento film nijako obzvlášť nevynikal medzi ostatnými z tejto kategórie "umieram, bojím sa, ale chcem ešte niečo zažiť". Na mňa to miestami pôsobilo až príliš mdlo a ťažkopádne, takže celkovo skôr na 2*(25.08.2025)

Režijní přístup pečlivě buduje melancholickou linku, aniž by se bál vážných témat, a přitom si zachovává jemnost i naději. Sledujeme mladou ženu, jejíž čas je neúprosně omezen, a muže, který ztratil životní směr. Právě tahle ztracenost se stává půdou, na níž pozvolna a bez patosu vyrůstá výjimečně opravdový vztah. „Posledních 10 let“ je citlivě natočený příběh o tom, že i v omezeném čase může mezi dvěma lidmi vzniknout hluboké a trvalé pouto.(07.05.2025)