Poslední královna (1974)

Dokoukal jsem jen do pulky. V podstate me to nezajimalo. Ono by to mozna bylo poucne, ale afektovany zpusob vyjadrovani vsech zucastnenych, do toho jakesi divadelni prehravani...nevim, tyhle historicke inscenace nejak nedavam. Pritom by to bylo urcite velmi zajimave podivani, pokud by to bylo podano nejak srozumitelneji...

Excelentní TV studiová hra, v kostce vše podle historické pravdy, malinko zjednodušené a urychlené ale reálné. Dnes bych ji doporučoval přetočit už žádné levné kulisy a vyhrát si z obsazením, do role Richenzi bych angažoval jednoznačně švédsky typ ala Kateřina Brožova ovšem do role snědé Elišky bych angažoval Jitku Čvančarovou ovšem musela by zhubnout na 60 kg , horší to je s Janem Lucemburským, ale zpět k inscenaci. Herecké výkony na jedničku je fakt že vše má hlavu a patu, jen s Marii Drahokoupilovou mám problém, působí na mě typově jako dvorní dáma, tak jak v Princi Chocholoušovi, ale né jako královna. Hanzlík jako Jan je přesný, věřím mu jeho mladickost i pozdější znechuceni a chápu jeho odchod do ciziny kde šířil slávu českého království. Skvěle ztvárnil i mladinkého kralevice Karla IV. prostě talent. Mrzí mě, že Jindřicha z Lipé neztvárnil Jan Kanyza tak jak v Královském Gambitu která v podstatě předchází Poslední královně. Poslední Přemyslovna na českém trůně jak ji skvěle zahrála Jana Andresiková je tragickou postavou našich královen, inteligentní, rázná až hysterická žena chce vládnout stylem Přemysla Otakara II který také na “horkou hlavu” dojel. Samozřejmě Eliška nechtěla zastavit čas, jen nebyla zvyklá, že by ji politicky přehrál šlechtic pán z Lipé a to platí v každé době a století, jen sebeklam byl silnější.

Může se zdát, že Andresíková svou Elišku přehrává, ale z toho co jsem o ní přečetl, šlo o pyšnou a politicky zaslepenou panovnici, takže je toto zpodobnění možná i reálné. Eliška odmítá po vzoru svého děda Přemysla Otakara podíl panstva na vládě a snaží se opírat o nedávno založená města, která Koruně patří a jsou oporou královou. Jindřich z Lipé, exponent panstva, jest protivníkem královniným a starým přítelem krále Jana. Jan Lucemburský neznalý poměrů se dostává do složitých intrik panstva, Elišky a druhé královny Rejčky. Rejčka (sama geniální námět na film) - je vdova po dvou předchozích českých králích a vládne svazu východočeských věnných měst, navíc krásná, mocná milenka Jinřicha z Lipé. Eliška ji bytostně nesnáší. Jejich konflikt (Elišky a Rejčky) rozvrací království. Král Jan zbavuje Elišku podílu na moci, předává správu páně Jindřichovi a odjíždí ze země. Potud historie, velmi slušně napsaná v románu Daňkově Král utíká z boje. Podobné partie se dočkáme i v tomto filmu a rozhodně se ta partie vydařila. 85%

Trošku popíchnu kolegu Barta a napíšu, že každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že nikdo nemůže vědět, jak to tenkrát bylo. Filmaři si vybrali pohled alá Vaňková, takže z Elišky Přemyslovny udělali psychicky labilní ženu, která se utápí v odkazu svých předků, z Jana Lucemburského naivního floutka a duo Jindřich z Lipé - Richenza zde vystupje jako rozumný až státnický pár. Byť s tímhle podáním tak úplně nesouhlasím, nemám s ním problém. Dialogy celkem ušly a herci, o kterých to bylo především, mi také vrásky nedělali. Andresíková svou Elišku podala tak, jak měla, Hanzlík si po mladém Karlovi celkem s přehledem střihnul i pana otce, Neužil roli mocného Ronovce zvládl v pohodě a tak jediný menší problém jsem měl s Drahkoupilovou v roli Elišky Rejčky. Tuhle královnu mám zafixovanou jako středovevropskou Eleonoru Akvitánskou a to tahle herečka nesplňuje ani náhodou. Jinak celkem povedené. 75%

Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla.