Růžový Hubert (1985)

Zvuk Svatava Hrubcová. Lord Chelford Miloš Kopecký. Zdali si vyřikali, proč není tiché šumlování někdy srozumitelné? Buď se tato inscenace panu Kopeckému zajidala a způsob mluvy byl jeho bojkotem, nebo tehdejší zvukaři nestíhali. Jenže všichni ostatní mluvili na dobrou. Přizneme si tedy, že tohle pan Kopecký flákal. Hra podke knízky je jinak skvělá a zabavná v duchu těch dob vzniku. A Jan Faltýnek.

Nemám ráda, když se ve filmu pořád na něco čeká a nakonec se nic nestane. A to je přesně tento případ. Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle špičkového obsazení bude zábava, zdání klame. Čekáte totiž jen na strašidlo, čekáte na vraždu, čekáte na vtip, čekáte na rafinované rozuzlení. Jen čekáte a dočkáte se akorát velkého zklamání a přehrávajícího Faltýnka.

Československá kriminální komedie podle románu E. Wallace vyprávějící o panství lorda Chelforda, kde straší záhadná postava zvaná Růžový Hubert údajně hledající zakopaný poklad. Na panství starého, rozklepaného a senilního lorda Chelforda (M. Kopecký), který žije spolu se svým o poznání mladším bratrem Richardem (P. Štěpánek), se sjíždí zámožná rodina Harperova, která by ráda provdala mladou Janu (Z. Adamovská) za starého lorda. Vysoký věkový rozdíl mezi snoubenci pochopitelně lásce nepřál, a tak není divu, že Jana nalezla útěchu v Richardově náruči. Za mnoho let se tito herci stali manžely i ve skutečném životě. Současně s výpravou Harperových, která zahrnovala matku S. Zázvorkovou a zkrachovalého bratra Artura (J. Kodet), se na panství objevil i seržant Butler ze Scotland Yardu v podání přehrávajícího J. Faltýnka, který měl přijít záhadě Růžového Huberta na kloub. Spousta postav ztvárněných vynikajícími herci naznačovala zajímavou filmovou podívanou, avšak opak byl pravdou. Ve snímku režiséra Z. Kubečka se v podstatě nevyskytuje žádný kriminální čin, zato obsahuje spoustu zbytečných nepodstatných dialogů, které i přes snahu zachytit maximálně smysl příběhu okamžitě vyznívají do ztracena a divák má velký problém udržet pozornost. Také přítomnost některých postav byla nadbytečná a zmatečná. Závěr snímku podtrhl nesmyslnost celého díla, neboť předložené vysvětlení záhady Růžového Huberta i dalších tajemství považuji za hloupé, a to nemluvím o tom, že mnohé činy (střelba na seržanta) nebyly vysvětleny vůbec. Ve vedlejších rolích se objevili sluhové nevýrazný L. Kostelka a K. Effa, zbytečná sekretářka R. Rázlová, doktor O. Vízner a zbohatlý soused V. Mareš. Bohužel musím konstatovat, že ačkoli se mi herecké výkony většiny postav líbily, celkový dojem z tohoto filmu to nemohlo vylepšit, a proto shledávám, že se jedná o jednu z nejhorších a nejnudnějších televizních kriminálních inscenací 80. let, jež jsem zatím měl možnost vidět, neboť takto nevyužitý herecký potenciál se jen tak nevidí.

Ona to asi měla být legrace. No, budiž. Občas jsem se skutečně pousmál a vzpomínal na mladá léta, kdy jsem tuto literaturu přímo hltal. A vždy si musel udělat seznam postav, protože jsem pak v tom měl bez něj zmatek. Tohle byl středně zajímavý kousek, spíše inscenace, na kterou se v nouzi dívat dalo.

Specifičnost detektivních příběhů jednoho ze zakladatelů literární kriminologie Edgara Wallace spočívá v jejich jakoby démonické děsuplnosti, která je po vzoru staroanglických tradic situována nejčastěji na venkovská panství, v jejichž blízkosti se nachází řada nevysvětlitelných jevů. V tomto okamžiku nastupuje neohrožený a bystrý zástupce Scotland Yardu, aby pomocí dedukce a kombinatoriky záhadu hravě rozlouskl. Proto nepřekvapí skutečnost, že takové téma přímo vybízí k parodii, jakou HUBERT bezpochyby je. Výtečně rozehraná hra samozřejmě staví na karikaturní nadsázce, ale nevynechává ani nepostradatelnou příchuť hororové atmosféry, která je zde zastoupena kvílivým křikem neidentifikovatelného přízraku, postavami mnichů v černých kápích, záhadnými zmizeními a tajemnými chodbami starého zámku. Hereckému obsazení vévodí rozkošný Miloš Kopecký v roli senilního lorda Henryho, jehož dětinská naivita přivádí ostatní k šílenství; osobně bych vyzvedl ještě výkon neprávem opomíjeného Jana Faltýnka coby zuřivého inspektora ze Scotland Yardu. Na místě nejsou ani nedostatky, zmiňované mými předchůdci, ona strohá televizní výprava by neměla bránit docenění tohoto pozapomenutého briliantu televizní tvorby osmdesátých let.