Jako kníže Rohan (1983)

Příběh je vynikající, Vladimír Menšík je ve své roli velkopansky rozhazujícího burana excelentní a Lída Roubíková s Janou Gýrovou jsou skvělé. Jenže pak už to jde dolů. Hudba je jenom nadprůměrná, zvuk sotva průměrný a režie ani to. Na televizní film je atmosféra slušná, ale i tu spíš táhne vynikající předloha, než zručná práce s vizuální a zvukovou složkou. Krásným příkladem je scéna, v níž si Špáta poprvé půjčuje peníze. Mohla by být mrazivá a patřičně odžitá. Jenže ona se jen tak stala. Výsledný dojem je pořád velmi dobrý, ale z tohohle šlo vymáčknout víc. Půlhvězdičku přidávám za Vladimíra Menšíka.

Mrzí mě, že sem se k této zapomenuté televizní inscenaci dostal až teď. Starej Špáta, kterýho ztvárnil velmi důvěryhodně Vladimír Menšík, je tak trochu obrazem nás všech. Koneckonců, kdo z nás si nikdy nepředstavoval výhru v loterii? Já teda jo. A po ténhle inscenaci vím, že bych dost možná dopadl stejně jako na konci Špáta. Nebo z toho mám minimálně strach. Jinak je to hereckej koncert celé plejády herců. Od štětky Stašové, přes jejího vychytralýho fotříka Josefa Bláhu, až po na nervy jdoucí matku Špáty Lídu Roubíkovou. Tleskám. Bravo.

Skvělá, bohužel jen, tv inscenace. Herci i režie na jedničku, kdyby to pojali jako večerní film byl by to klenot ČS kinematografie, tak je to pouze zapomenutá tv inscenace. Drama, jasně rezonující dle českého přísloví “lehce nabyl lehce pozbyl”  nebo “ Chceš-li aby jsi byl v životě nešťastný tak ať ti pánbůh splní tvoje přání. Co je ovsem super tak, že za mě drsná a nežensky tvrdá Simona Stašová je tady jako sexy rajcovní slečinka opravdu cool.

Byl jednou jeden chudý Špáta,  který k penězům přišel a začal si bohatství užívat, tak nějak začala příjemná skoro pohádka, která se časem promění v docela drsné drama. Tuhle televizní inscenaci mám velmi rád, skvělé herecké výkony, hlavně Vladimíra Menšíka,  který kromě komedií výborně zvládal i dramatické role

Jó, nic není na světě zadarmo. Prachy dělaj člověka, a v některých případech odhalují v lidech zrůdy. A pravě zejména tomu druhému případu se věnuje Rais ve své novele. Já mám tyhle jednoduchý moralitky rád, a za tuhle studii mravů by se nemusel stydět ani takový Balzac. Casting se navíc povedl, přičemž nad všemi panuje Menšík skutečně jako kníže Rohan. Přes zanedbatelné technické nedostatky (např.lacinou hudbu) rozhodně patří tahle inscenace ke zlatému fondu ČT.