Portrét dámy (1996)

Dějově velmi obsáhlé, přitom pocitově prázdné. Ta obsáhlost škodí prakticky všemu, scény nemají čas doznít, postavám chybí logický vývoj a nevyniknou ani intriky. Smysl tak dává pouze Gilbert Osmond, ten má od začátku všechno důkladně vypočítané a nijak zásadně se nemění. Naopak u Isabel přichází změna názorů na důležité životní postoje hodně znenadání, nejednou si svým rozhodnutím dokáže protiřečit, samozřejmě je tam ale vliv doby. Hvězdné obsazení vedlejších postav také lehce vyšumí, jsou tu hlavně pro pochopení hlavní dvojice, svůj příběh až na výjimky nemají. Spousty zajímavých nápadů má film především technicky, výborná je němá pasáž, chytré urychlení děje v poutavé podobě. Kamera je v každém záběru fantastická, využívá nádherných staveb, které často zabírá šikmo, aby se vrátila do roviny, nebo stínů, to i v případě postav. K tomu nádherné kostýmy a dobová atmosféra celkově, do ní nakonec patří i další z povedených soundtracků Wojciecha Kilara.

Knihu Henryho Jamese The Portrait of a Lady mám na snadno dosažitelném místě několik desítek let, vpradě skoro padesát, protože jsem si ji koupil ještě za studií. Ale pokaždé, když si chci číst Jamese sáhnu po Aspernových listinách, Co všechno věděla Maisie či Utahování šroubu či něčem jiném, menším. Teď už vím, že si tuto knihu nepřečtu nikdy. Tento film mi ji dokonale vytěsnil. Nicole Kidmanová byla v roli Dámy vynikající a pohled na ni okouzlující (o Malkovichovi bych to netvrdil). Kostýmy, odvážná kamera (která chtěla působit spíš konvenčně) a režie, to jsou další příznaky úspěchu. U všech filmových adaptací Jamesových románů je něco nepřevoditelného, zda je tomu tak i zde se nedozvím, a tak snad proto dávám plný počet hvězd. Tím se ovšem nevyhýbám kritice belldandy:Režisér se buď může otrocky držet předlohy a tak riskovat, že bude obvinět z nedostatku invence. Nebo se pokusí příběh někam posunout a nově interpretovat, ovšem pak hrozí, že mu bude vyčitáno pokřivení klasického díla. Jane Campionová zůstala někde napůli cesty. - Její film se skutečně jemným až portrétním způsobem snaží vyjádřit vnitřní zápas ženy mezi touhou po svobodě a touhou (p)oddat se..Také mě napadlo, co by se s tímto filmem stalo, kdyby hlavní role hráli jiní herci. U Malkoviche by to asi moc nevadilo, kdyby však Kidmanovu zastoupila jiná herečka, byl by to možná úplně jiný film.

Portrét dámy je môj prvý film na VHS a momentálne posledný na DVD, takže som si povedal, že by bolo načase pridať komentár. Psychologický román Henryho Jamesa by si mali prečítať všetky mladé "dámy", pre ktoré je ideálnou úrovňou existencie lahodné spočinutie v pracháčovom náručí. Jamesova hrdinka Isabel si to nemyslí, divím sa, že k niečomu takému dospel práve Američan. Campionová preberá z románu celé dialógy en bloc, čo nepovažujem za šťastný prístup k adaptácii literárneho diela. Kidmanová nekoordinovane pobehuje sem a tam, čím navodzuje dojem emocionálne nevyrovnanej osobnosti, ktorou Isabel rozhodne nebola (bola iba blbá). Wojciech Kilar nedokáže zabudnúť na úspech svojej hudby k Draculovi a vykráda sám seba. Ak však prítomnosti temného čardáša v danom kontexte rozumiem, írskej či keltskej archaickej spievanke už nie. To je ale asi tak všetko, čo by som vytkol. Film je totiž skutočne "grand" (výstižnejšie slovo ma nenapadá), k čomu prispieva aj jedna marginálna vecička - druhá polovica románu i filmu sa odohráva v roku 1877 a po, teda v krátkom údobí poslednej tretiny 70-tych rokov 19. storočia, kedy milosrdná prozreteľnosť obdarila v odievaní ženy siluetou, ktorá z nich robí bohyne. O očarení týmto aspektom svedčia dve scény, v ktorých Campionová necháva Kidmanovú k všeobenej poteche oka prechádzať sa len tak naverímboha a zároveň zvýrazňuje kontrasty svetla a tieňa. Neviem, či autor kostýmov a účesov dostal Oscara, ale určite mal, skvelá práca s líniou, tvarom i farbou.

"Na co jsi přišla?"
"Že se tatínkovi nesmím nikdy vzepřít."

To je úryvek rozhovoru mezi podváděnou manželkou (N. Kidman) a dcerou (V. Cervi) jejího manžela (J. Malkovich).
Ona (Nicol) krásná, oduševnělá, a ještě k tomu bohatá, ale z mnoha možností zvolí hajzla, podvodníka a slizouna. Ten jí získal díky své dlouholeté milence (B. Hershey), která je zde taktéž náležitě odporná.
Skvělý příklad, jak si dobrovolně zkazit celý život.

Musel jsem hodně přeskakovat, místy krásné, místy nesnesitelné. 3,65

Jane Campion občas použije odvážnejšie, až experimentálne scény cez subjektivizované vnímanie Isabel. Potešilo najmä časozberné zhrnutie jej cestovania, štylizované do nemého filmu, prípadne snová erotická scéna. Nerozumiem ale, prečo je zvyšok nakrútený tak striktne akademicky a na istotu. Portrét dámy je najmä o hercoch, ktorí sú bez výnimky skvelí a naskytuje sa otázka, prečo sa z Nicole stala veľká hviezda až po Moulin Rouge, pričom toto je jedna z jej najlepšie stvárnených úloh. Asi kvôli tomu, že nie každý vydržal sledovať v kine Campionine dvojapolhodinové nie príliš dramatické rozprávanie, kde dochádza k väčším časovým skokom a tak vás napadne, či nejde skôr o materiál vhodnejší pre seriálové spracovanie. Prípadne divák začal porovnávať s Nebezpečnými známosťami a tie mu prišli objektívne strhujúcejšie.