Jasná hvězda (2009)

Priamočiara romantika, ktorá je ale paradoxne celkom náročná na sledovanie. To znamená negýčová a pôsobí, akoby bola nakrútená presne v rokoch, kedy sa príbeh aj odohráva. Ono takýto cieľ môže splniť len niekto skutočne autorský a režijne zručný, ako je Jane Campion. Nejde síce o vrchol jej tvorby, ale Bright Star je tak oduševnelo úprimná čo sa týka ako citov hlavných protagonistov, tak spôsobom rozprávania, že jej skrátka nemôžem poriadne nič vyčítať. Abbie a Ben sú nesmierne sympatický pár, i keď určitá uplakanosť (na druhej strane ale aj odvaha) Johna môže občas liezť na nervy. Ale to je aj tou dobou a jeho melancholickou umeleckou povahou. Akýkoľvek pokus o cynizmus postáv je ihneď odmenený jeho odmietnutím.

Příběh velké lásky anglického básníka Johna Keatse a Fanny Brawneové - dívky ze sousedství, která dosti zásadně ovlivnila básníkovu tvorbu i jeho krátký život. Jane Campionová se představuje jako vyzrálá filmařka, krásně pracující s obrazem a hlavně mistrně a s citem rozkrývající lidské charaktery a pocity. Hezký film, který potěší krásnými záběry, svojí atmosférou, jedinečnou krásou a hereckým představením Abbie Cornish a který chytí za srdce. 75 %.

Krásna poetická romantická historická dráma o vzťahu romantického básnika Johna Keatsa a jeho múzy Fanny Brawnovej. Produkcia citlivo a bez veľkého pátosu postupne rozkrýva pomaly rastúci cit medzi mladým básnikom a Fanny. Atmosféra je naplnená Keatsovou poéziou, ale bez skvelého hereckého výkonu Abbie Cornish a Bena Whishawa by zrejme nedosiahla úrovne hlbokej romantickej drámy, ktorá mieša vrúcny cit s jatrivou bolesťou nenaplnenia a tragického konca. 90%

Film jsem viděla poprvé před několika lety a pamatuji si, jak silně na mě zapůsobil. Miluji poezii, mám ráda anglické romantické básníky, takže mně film rozhodně nepřipadal nudný (jak zde někdo píše) a jeho pomalé tempo mi vyhovovalo. Bylo velké štěstí, že se tohoto tématu chopila Jane Campion, nedokážu si představit, že by to někdo mohl zpracovat lépe. Ben Wishaw přesně odpovídá mé představě o tom, jak by měl Keats vypadat. Jemný, křehký, citlivý, zranitelný. Skvělé obsazení všech postav, krásná kamera i hudba, ale také překrásné milostné dopisy a úryvky z Keatsovy tvorby -  to vše bylo dojemné a čisté. "Cítím, jak nade mnou rostou květy," prý byla poslední slova básníka.

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~