Polina (2016)

Výborná osobná dráma mladej baletky, hľadajúcej svoju cestu životom. Príbeh začína výberom dievčat do baletnej prípravky. Polina postupne rastie a zdokonaľuje svoje tanečné umenie u najlepších učiteľov a prirodzene smeruje do Veľkého Moskovského baletu, kde by ju rád videl jej otec. Popri tom sledujeme problémy v rodine, hlavne jej otca, ktorý zrejme spolupracuje s podsvetím. Polina sa však zaľúbi do francúzskeho spolužiaka a odchádza s ním do Provence, aby skúsila začať svoju kariéru tam. Sme svedkami jej problémov so zmenou prostredia a úplne iného chápania tanca ako sa doteraz učila. Po úraze a rozchode sa ocitá na dne, bez peňazí a bývania. Film výborne navodzuje tiesnivú bezvýchodiskovú atmosféru. Nakoniec sa zamestná ako servírka a hľadá ďalej až narazí na mladého tanečníka, ktorý sa zaoberá improvizáciou, aby konečne našla samu seba čo sprevádzané hypnotickou hudbou a nádherným tanečným predstavením.

V závere ma už z tej hudby bolela hlava, nemusela byť taká intenzívna a dlhá. Kombinácia baletu a ťažkej driny, aby človek dosiahol úspech je hlavným námetom filmu a preto tematicky dosť špecifický. Pre mňa až nezaujímavý. Jedno, čo sa vypichnúť, je fakt, že Ruska musí poriadne zamakať, aby sa v Európe presadila. Dnes už má po problémoch. Dnes protiruskú hystériu previedli aj do športu, aj do umenia, čiže talentovaný Rus musí ostať doma.

Žít svůj život v rytmu tance, nebo lépe řečeno tančit svůj život. Tak by se ve stručnosti dal charakterizovat tento povedený film. Na rozdíl od ostatních recenzentů se mi Anastasia Shevtsova v titulní roli moc zamlouvala, a to nejen proto, že krásně tančila. Ještě víc se mi líbilo téměř dokonalé propojení baletu s hudbou, ať už klasickou či moderní. Úplně mě to zvedalo ze sedačky, měla jsem chuť si taky zatrsat. Příběh se přeci jen trochu liší od podobně laděných snímků, za což dávám jednoznačně palec nahoru. Celkové vyznění je poněkud sladkobolné. (80%)

Zdařile podaný příběh rusko-gruzínské tanečnice, která musí od malička překonávat všelijaké překážky při své cestě za naplněním svých tužeb. Film ukazuje nejen náročnost taneční profese, ale dává dobře nahlédnout i do jejího zákulisí a rovněž ukazuje, že i tanečníci jsou jen lidé se svými osobními starostmi, těžkostmi, ale i radostmi. Snímek působí poměrně civilně a přitom nenudí, udržuje divákovu pozornost od začátku až do konce. Ovšem jen do konce filmu, ne do konce příběhu - ten pokračuje dál a určitá naděje do budoucna pro Polinu a jejího nejnovějšího partnera je spíš jen naznačena. Film byl mnohem zajímavější, než jsem kvůli tématu očekával, přestože se v něm nic příliš přehnaně dramatického neodehrává. Respektive zlomových bodů obsahuje dost, ale nejsou podávány vyhroceně dramaticky, neútočí agresívně na divákovy city. Pouze hlavní představitelka mi nebyla úplně sympatická, její výraz mi připadal většinou poněkud "tupý". Uměl bych si v této roli představit oduševnělejší tanečnici vzbuzující víc emocionálního spoluprožívání.

Príbehy o umelcoch mávajú často tendenciu skĺznuť do jednoduchého vzorca "od nuly k hviezde", preto mi nadPolinoupo prvom zhliadnutí doslova ostal stáť rozum. Tento film dokazuje, že sa to dá inak, že je možné ukázať cestu umeleckého progresu aj ako bolestivé hľadanie vlastného vyjadrenia, skúšanie rozličných možností, poučenie i za rizika istých obetí. A to všetko i bez akejokoľvek narkotickej odbočky a osobného epifácie zmučeného génia. Polina je silná postava, ktorá nestráca vieru v seba, ale musí si prejsť skúškami, aby mohla byť sama sebou čo najautentickejším spôsobom. A celé je to vizuálne nesmierne citlivé a krehké ako tanec samotný.